Scéna.cz 

Hudební rozhledy 08

Dirigent Tomáš Netopil se zatím proslavil svými pozoruhodným úspěchy spíše v zahraničí než doma. Jako absolvent kroměřížské konzervatoře, Hudební fakulty AMU a Královské akademie ve Stockholmu vstoupil do širšího povědomí poprvé roku 2002, a to svým vítězstvím v dirigentské soutěži sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Dál to už pokračovalo jako v pohádce – hned v příštím roce mu byla totiž udělena hlavní cena americké dirigentské Akademie na letní hudební škole a festivalu v americkém Aspenu a v roce 2005 byl na témže festivalu jmenován asistentem Davida Zinmana. I doma se už však postupně začíná zviditelňovat: před nedávnem novou supraphonskou nahrávkou a od sezony 2009/2010 jmenováním na post šéfdirigenta opery Národního divadla.

Ubíraje se na koncert Bobbyho McFerrina jsem se zamyslel, kdy jsem tak učinil poprvé, a vystopoval jsem varšavské Jazz Jamboree někdy v první polovině 80. let. McFerrin tenkrát vystoupil se standardním jazzovým combem, kromě zpěvu hrál na Steinwaye, ale mezi jmény jako Cecil Tailor, Jack DeJohnette či Miles Davis mi záhy lehce zapadlo. To se však po prvním McFerrinovým vystoupením v Českých zemích 15. a 16. 5. v Kongresovém centru již bezesporu nikdy nestane. Slyšeli jsme na něm blues, jazz, klasickou hudbu, židovskou modlitbu, beatlovské ohlédnutí i celou škálu prvků world music, písně beze slov i s textem. Byli jsme u toho, jak si hudbu užívá McFerrin zcela osamocen, i jak lehce zapojuje do dění jednotlivce z obecenstva.

Bennewitzovo kvarteto, tvořené Jiřím Němečkem, Štěpánem Ježkem, Štěpánem Doležalem a Jiřím Pinkasem, obdrželo 22. 6. 2008 1. cenu na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet Premio Paolo Borciani. To je něco jako vítězství na Mistrovství světa ve fotbale. Možná to není tak strhující podívaná pro široké masy, ale příprava na to byla stejně náročná. Napřed trochu dat: Soutěž vznikla v roce 1987 na paměť legendárního primária Quarteta Italiana, Paola Borcianiho. Od svého počátku si dala za úkol objevovat nové talenty a dávat jim šanci ke startu mezinárodní kariéry na poli smyčcových kvartet. Soutěž se letos konala již po osmé. Dvacet let ji vedl Borcianiho bratr Guido, který vybudoval její formu tak dokonale, že i po jeho skonu může soutěž pokračovat bez újmy na svém profilu.

Rád si prohlížím fotografie Leonarda Bernsteina, jeho rozmáchlá gesta, roztančené pohyby těla spojené se všemi možnými proměnami výrazu obličeje. Okamžiky živelného muzikanství. Bernstein, od jehož narození uplyne letos 25. srpna rovných devadesát let, patřil k mým velkým muzikantským láskám. Po řadu let jsem nejprve poslouchal a sledoval záznamy koncertů New¬yorské nebo Vídeňské filharmonie pod jeho pružnou taktovkou v televizi, v rozhlase i z gramofonových nahrávek. A tak jsem v napjatém očekávání na podzim roku 1987 odjel do Lipska, abych Bernsteina konečně mohl vidět živého před sebou. Bylo to jeho první vystoupení v bývalé NDR, z politického hlediska dojemná chvíle, vzpomíná ve své připravované knize Rozházené listy Zdeněk Vokurka.