Scéna.cz 

Leoš Janáček: Sinfonietta

Supraphon Music a. s. znovu vydává snímky pozdní orchestrální tvorby Leoše Janáčka: nahrávku Sinfonietty s tehdy ještě Státní filharmonií Brno a dirigentem Františkem Jílkem z jara 1986 a díla nově rekonstruovaná ze skic či Janáčkem nepublikovaných autografních partitur: symfonii Dunaj, Koncert pro housle a orchestr "Putování dušičky" a dvouvětý fragment scénické hudby ke hře Gerharta Hauptmanna Schluck und Jau s týmž orchestrem, dirigentem a uvedenými sólisty z ledna 1992.
V reprezentativní nahrávce Janáčkovy Sinfonietty vytvořilo těleso snímek, reprezentující je jako orchestr světové úrovně ve výkonech všech skupin i v sólových partech. František Jílek odstoupil i od některých svazujících momentů brněnské interpretační tradice a připojil se tak k moderně věcnému pojetí díla, které vedle některých světových mistrů razili u nás Václav Talich, Karel Ančerl, Václav Neumann, Jiří Bělohlávek a další zejména s Českou filharmonií. Byly tady nově soustředěny i nahrávky děl, rekonstruovaných podle Janáčkových rukopisů z pozůstalosti, které skladatel sám nepublikoval. S odstupem, jaký dnes máme po jejich první publikaci, se už vyhranil názor na ně. Je v podstatě ambivalentní: i ony vrstvy Janáčkovy pozdní tvořivosti, které neprošly sítem jeho sebekritiky či nebyly dovedeny do stavu, s jakým by byl skladatel spokojen, jsou zajímavé. Je tu mnoho momentů osobnostně typické hudební invence včetně melodií nápěvkové povahy, i postupy, kterými Janáček vrásnil a dramatizoval tektoniku svých skladeb.

Celek však není přesvědčivý a osobitý, jak to známe z prosazených děl. Autorům rekonstrukcí přitom patří všechna čest a uznání umu, kterého dosáhli při dešifraci Janáčkových rukopisů. To se projevilo zejména v symfonii Dunaj, o jejíž dotvoření se už kdysi pokusil Janáčkův žák Osvald Chlubna. Faltusův a Štědroňův výsledek je mnohem věrojatnější a celkově „janáčkovštější“. Jejich Koncert pro housle a orchestr "Putování dušičky" je nejlepší a nejzralejší z oněch tří skladatelem nepublikovaných děl. Na tomto snímku je nutno ocenit i výkon houslisty Ivana Ženatého, který svůj part podal skutečně ve velkém koncertantním stylu. Nejslabší mi naopak připadá Jarmilem Burghauserem rekonstruovaná hudba k dramatu Schluck und Jau. Ani tady to zřejmě není vina upravovatele, ale je zakotvena už v povaze Janáčkova výtvoru. Hauptmannův humor byl zřejmě velmi odlišný od Janáčkova smyslu pro veselí, jak se projevil v Bystroušce, Říkadlech, Capric¬ciu: zřejmě proto nakonec opustil nedokončené dílo.

Leoš Janáček: Sinfonietta (1–5), Dunaj (6–9), Koncert pro housle a orchestr „Putování dušičky“ (10), Schluck und Jau (11–12), Ivan Ženatý (10) a Marie Gajdošová (11) – housle, Jiří Beneš – viola (8, 11), Karolína Dvořáková – soprán (8), Státní filharmonie Brno, František Jílek
Rekonstrukce a kritická realizace partitur Leoš Faltus a Miloš Štědroň (6–10), Jarmil Burghauser (11–12)
Nahráno ve studiu Stadion, Brno 14.–16. 4 1986 (1–5) a 22.–25. 1. 1992 (6–12), DDD STEREO, hudební režie Petr Řezníček a Vladimír Koronthály, zvuková režie Erich Kunze.
Celkový čas 63:14
SUPRAPHON SU 3888-2

Jaroslav Smolka, Hudební Rozhledy