Scéna.cz 

Hudební rozhledy červen 2007

Newyorský rodák, John Fiore, se poprvé našemu publiku představil na jaře roku 2005, kdy v pražském Národním divadle triumfoval uvedením kompletního Wagnerova Prstenu Nibelungova, z něhož uvede v rámci letošního Pražského jara vlastní celovečerní suitu. Ponese název Ring beze slov a s orchestrem Národního divadla si ji budeme moci poslechnout 30. května ve Smetanově síni Obecního domu. Tato Wagnerova tetralogie je pro Fioreho, současného šéfdirigenta Deutsche Oper am Rhein a uměleckého vedoucího orchestru Düsseldorfských symfoniků, vůbec osudová. Stojí totiž dokonce na počátku jeho profesionální hudební kariéry, kterou zahájil ve čtrnácti letech v opeře v Seattlu, kde byl při jejím uvedení zdejším hudebním ředitelem Georgem Londonem angažován jako korepetitor…
Anglické slovo peerless se dá přeložit mnoha způsoby – s ničím neporovnatelný, jedinečný, nepřekonatelný, naprosto nesrovnatelný, nemající sobě rovna, nedostižný, absolutní... Všechny tyto přívlastky k sobě v jednom často opakovaném slově váže v zahraničních textech díky své hře jeden jediný pianista, dirigující sólista, hvězdný host letošního Pražského jara – Murray Perahia, mimo jiné čestný člen Royal College of Music a Royal Academy či nositel rytířského titulu Knight Commander Most Excellent Order of the British Empire. Jeho jméno v programu doprovází název světoznámého londýnského orchestru The Academy of St. Martin in the Fields, kde je stálým hostujícím dirigentem, a jména tří skladatelů – Beethovena, Haydna a Mozarta…

Slavnostní koncert, pořádaný 30. dubna ve Dvořákově síni, měl za cíl předznamenat blížící se oslavy dvoustého výročí založení jedné z nejstarších umělecko-pedagogických institucí svého druhu v Evropě, Pražské konzervatoře. I když datum zahájení výuky na této škole – a tudíž samotné jubileum připadá až na rok 2011, kdy maratón všech akcí vyvrcholí, oslavy jsou velkoryse naplánovány již od roku 2008. Zmíněný koncert, kterého se zhostili současní studenti školy, Symfonický orchestr Pražské konzervatoře a sólistky Tereza Chyňavová a Kateřina Kněžíková, tedy plejádu oslavných projektů zahajoval. A to provedením výhradně děl francouzských skladatelů, jež se studenty ve spolupráci s Miriam Němcovou – stálou dirigentkou školního orchestru – nastudoval přední francouzský dirigent Serge Baudo…
Legendární Benátky žily již v dávné minulosti bohatým hudebním životem. Produkce soukromých operních společností se již ve třicátých letech 17. století stěhovaly z šlechtických a patricijských paláců do veřejných divadel. Nejslavnější scénou se stalo Gran Teatro La Fenice, dílo kontroverzního architekta Gianantonia Selvy, které bylo otevřeno v roce 1792 po necelých dvou letech výstavby operou Giovanniho Paisiella I Giuochi di Agrigento a baletem Amor é Psyché skladatele Onorata Viana. Tehdy se v rozsáhlém parteru divadla a jeho 170 lóžích, vybavených krásnými benátskými zrcadly, umístilo přes dva tisíce diváků. a veliká centrální lóže dokonce hostila v roce 1813 císaře Napoleona Bonaparta I. Do dalších osudů této slavné scény však krutě zasáhly dva katastrofické požáry v letech 1836 a 1996…