zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Lazebník sevillský z Paříže

Lazebník sevillský

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

Lazebník sevillský
Nejslavnější opera G. Rossiniho v brilantním pěveckém a hereckém provedení Théatre des Champs-Elysées v Paříži. Účinkují: M. Angelini, F. Sempey, C. Trottmann, P. Kálmán, R. Gleadow a další. Orchestr Le cercle de l´Harmonie řídí J. Rhorer. Scéna, kostýmy, režie L. Pelly. Televizní režie F. Roussillon (V italském znění s českými podtitulky). Lazebník sevillský patří do šťastného Rossiniho tříletého tvůrčího období mezi léty 1813–1816, kdy vznikly opery Signor Kartáč, Tankred, Italka v Alžíru, Aureliano v Palmýře nebo Alžběta, královna anglická. Tankredem si získal evropskou proslulost už ve dvaceti letech. Když mu bylo 23, dostal nabídku z římského divadla Argentina na zhudebnění Sterbiniho libreta podle Beaumarchaisovy komedie.

Neměl z toho úplně dobrý pocit. Nejen proto, že operu venkoncem musel napsat ani ne za dva týdny, ale i proto, že v Itálii byl stále populární Lazebník Giovanniho Paisiella. Napsal tedy váženému mistrovi, aby se dopředu omluvil, a ten mu velmi rezervovaně odpověděl. O tom, jak to na premiéře vypadalo, nám zanechala velmi sugestivní líčení první Rosina, primadona Geltrude Righetti-Giorgi. V hledišti byla velká skupina Paisiellových příznivců, která se postarala o to, že pro křik, pískot a výkřiky místy nebyli slyšet ani zpěváci, ani orchestr. Přesto na další reprízy diváci přišli a opera se stávala slavnou. Dnes jistě Rossiniho nejslavnější a zároveň svou životní radostí slouží jako ideální příklad komické opery. Lazebník sevillský byl také jednou z mála Rossiniho oper, která neopustila jeviště ani se změnou operního vkusu od druhé poloviny 19. století. Druhá polovina 20. století se pak díky primadonám a dirigentům začala ke starým titulům bel canta vracet. A spolu s tím začali být i zpěváci školeni pro tento druh virtuózního zpěvu. Ještě v 70. nebo 80. letech 20. století se často vypouštěla závěrečná Almavivova árie Cessa di piú resistere (Přestaň tomu už bránit), protože ji ani výborní tenoristé nedokázali adekvátně zazpívat. V představení, které uvidíte, patří k fenomenálním číslům amerického tenoristy Michela Angeliniho a je skutečným vrcholem opery. Inscenaci nastudoval režisér Laurent Pelly, jehož hravý současný nadhled, poučený přitom divadlem Rossiniho časů, je ukázkou toho, jak zábavné může být moderní hudební divadlo.
Vysílání: 22.7., 01.45 hod., ČT art

11.7.2022 09:07:18 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Z éteru

Rok české hudby – Smetana 200

Bedřich Smetana

Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma ...celý článek


Z první řady: Rusalka z Toulouse

Rusalka z Toulouse

A. Dvořák: Rusalka z Toulouse
Lyrická pohádka o třech dějstvích na libreto J. Kvapila v podání souboru Théa ...celý článek



Časopis 18 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili

The Dark Side Of The Moon Competition

Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek

další články...