Scéna.cz 

Belcanto a Jules Massenet

Belcanto – tenoři z dědečkova gramofonu (2/2)
Od Lauritze Melchiora po Jussi Björlinga. O zlaté éře operního umění, kterou mezi dvěma velikány na zpěvoherním jevišti rovněž napsali Tito Schipa, Ivan Kozlovskij a Joseph Schmidt, hovoří A. Varnayová, E. Söderströmová, J. Kesting, S. Zucker, P. Pichugin a další. Režie Jan Schmidt-Garre (Premiéra). Pro milovníky historických nahrávek jsme připravili dokumentární dvoudílný pořad „Belcanto – tenoři z dědečkova gramofonu“ německého režiséra Jana Schmidta-Garreho, který se zabývá pěveckými idoly první poloviny 20. století. Prostřednictvím filmových a zvukových záznamů představuje ve druhém díle tenorové hvězdy třicátých let: wagnerovského pěvce Lauritze Melchiora, jeho italského kolegu Tita Schipu v Donizettiho Nápoji lásky, ruského Stalinem obdivovaného barda Ivana Kozlovského, který geniálně ztvárnil v roce 1954 postavu blázna (jurodivého) v Musorgského opeře Boris Godunov a rasovými zákony pronásledovaného Josepha Schmidta, jemuž s nástupem fašismu v Německu byla zakázána umělecká činnost. Program uzavírá švédský tenorista Jussi Björling, který se vyznačoval skvělou dechovou technikou a pevně posazeným hlasem na správném resonančním místě. Generace tenoristů od Lauritze Melchiora po Jussi Björlinga velice ostře vnímala hrůzy dvou světových válek, hospodářskou krizi 30. let minulého století i nástup fašismu v Německu a Itálii. Stigma prudkých politických přeměn se odrazila i na jejich uměleckém a morálním profilu, někteří kolaborovali, jiní zastávali odmítavá stanoviska, což se negativně promítlo do jejich kariérního i soukromého života. Německý režisér a producent Jan Schmidt-Garre studoval u J. P. Ponnella, proslavil se lipskou inscenací Straussovy Arabelly a filmem Dech bohů. Vytvořil řadu dokumentů na téma hudby, tance a soudobého umění.
Vysílání: 16.3., 21.35 hod., ČT art
Opakování: 21.3., ČT art

Po stopách slavných skladatelů: J. Massenet
Ve své vlasti nedoceněný francouzský skladatel byl autorem 25 oper, z nichž nejznámější jsou Werther, Manon a Don Quijote. Režie Franck Chaudemanche (Premiéra). Na přelomu 19. a 20. století byla hudba Julesa Masseneta (1842–1912) uváděna častěji než díla Charlese Gounoda, Georgese Bizeta nebo Camilla Saint-Saënse, skladatelových současníků a také dobrých přátel. Dnes se ve francouzském repertoáru objevují jen tři z celkem pětadvaceti oper, které složil. V Německu, a především ve Spojených státech amerických, je překvapivě mnohem oblíbenější než ve své nevděčné domovině – Francii. Debussy popsal Masseneta jako „hudebního kronikáře ženské duše“, jehož hudba je „vášnivá a strhující jako věčné objetí. Harmonie se vinou kolem melodií a vzájemně se proplétají. Představují nám silné ženské hrdinky a vyzývají nás objevovat jejich vnitřní svět.“ Massenet miloval ženy z celého srdce. Každá z jeho hrdinek musí projít těžkou zkouškou a nakonec dojde spásy, i když je to kurtizána nebo dokonce prostitutka (Thais). Dobře chápal složitost ženské povahy a toto téma rozvíjel ve všech svých operách. V jeho opeře Král z Láhauru sleduje ještě vzor velké opery Giacoma Meyerbeera. Po návštěvě Bayreuthu se v jeho zpěvohrách projevují stopy vlivu Richarda Wagnera, například v opeře Werther podle slavného Goethova románu. Massenetovým operním hitem je Manon, kladoucí mimořádné pěvecké nároky na hlavní představitelku, kde vedle lehkých koloraturních pasáží musí též rozvinout svůj dramatický talent.
Vysílání: 19.3., 21.40 hod., ČT art
Opakování: 20.3., ČT art., 24.3., ČT art