Scéna.cz 

Frankenstein přichází na baletních špičkách a má políčeno na „kinohit“

Zbrusu nový celovečerní opus Královského baletu FRANKENSTEIN vstoupil na londýnské jeviště začátkem května a dle čerstvých ohlasů tamního publika i kritiky má velké šance stát se nyní kinohitem. Zázračný mladík Liam Scarlett totiž patří k těm vůdčím ikonám nejmladší generace choreografů, které pracují s imaginativním a audiovizuálním potenciálem jevištní scény se stejným tvůrčím zaujetím jako se samotným tanečním projevem. A právě jeho scénicky mimořádné baletní dílo na motivy nesmrtelného gotického románu Mary Shelley uzavře letošní sezónu cyklu Balet v kině. Frankensteina v přímém přenosu uvidí diváci v českých kinech ve středu 18. května, a to v pražském Biu Oko a dvanáctce mimopražských městských kin.

„Poprvé jsem četl Frankensteina, když mi bylo asi jedenáct,“ vzpomíná Liam Scarlett. „Pak v různých etapách znovu a s postupem věku i přibývajícími životními zkušenostmi přirozeně docházelo i ke změnám mého přístupu k tomuto fascinujícímu dílu,“ pokračuje choreograf. Dobře věděl, že toto ikonické a různými uměleckými oblastmi včetně filmu již nesčetněkrát zadaptované literární dílo má v sobě silný emocionální náboj a současně univerzální metaforický přesah v podobě lidské touhy objevovat, experimentovat, a to až po onu krajní výzvu stát se sám Stvořitelem. Jeho však nejvíce zajímal vztah mezi třemi ústředními postavami, vzájemná láska ve všech svých osvobozujících i devastujících podobách a silný dramatický motiv opuštění a propastné samoty. „To byla ta klíčová témata, jež mě stále dráždila v hlavě, a tak jsem přišel s tím, že z toho udělám balet,“ vysvětluje Scarlett a se smíchem dodává, že když si jeho nápad vyslechl ředitel Královského baletu Kevin O’Hare, ihned dal oči v sloup. Práce na jevištní realizaci nového celovečerního baletu tak byla příkladně „posvěcena“, navíc se při ní podařilo nalézt skvělou tvůrčí spolupráci s renomovaným souborem San Francisco Ballet.

Pro vytvoření scény a kostýmů oslovil choreograf Liam Scarlett skotského designéra Johna Macfarlanea. Jejich spolupráce slavila úspěchy už dříve, třeba v případech Scarlettových baletních děl Asphodel Meadows (Asfodelové louky), Sweet Violets (Sladké fialky) a The Age of Anxiety (Věk úzkosti). John Macfarlan sám spolupracuje s Královským baletem a operou od poloviny 80. let a patří mezi špičku v daném uměleckém oboru – vytvořil scénu pro operní, baletní a taneční díla v předních světových operních domech, newyorskou Metropolitní operu nevyjímaje. A mezi umělci, s nimiž spolupracuje pravidelně, je např. i Jiří Kylián.
Balet Frankenstein má 3 dějství a každé z nich Macfarlane pojal s důrazem na ústřední narativní motivy díla a s vědomím toho, aby scéna dle Scarlettových vizí vynikla nejen na divadle, ale uchvacovala právě i na plátně kin. Pro skotského perfekcionistu, který i stran kostýmů vytvořil bezpočet nádherných skic, nebyla oříškem ani Victorova opulentní laboratoř s kruhovým auditoriem, kde dojde ke stvoření monstra, ale trochu nečekaně něco jiného.

„Největší výzvou pro mě bylo, že jsem vymýšlel scénu, aniž bych znal hudbu,“ svěřil se před premiérou Macfarlane. „Obraz jednotlivých scén tak přicházel z mých představ na základě klíčových zápletek Scarlettovy choreografie,“ uvádí dále. Co by se mohlo zdát jako hendikep, bylo nakonec předností. Skladatel Lowell Liebermann totiž dotvářel určité části Frankensteina přímo za jevištní realizace, takže mohl hudbu upravit pro konkrétní potřebu scény. „Například jsem ho požádal o prodloužení skladby o několik minut, když bylo třeba větší přeměny scény, anebo jsem ho upozornil, že v té a té pasáži je třeba desetkrát umocnit hlasitost hudby, aby překryla hluk scénické přestavby. A to byla opravdu veliká výhoda,“ uzavírá spokojený designér a věří, že světové publikum v kinech nebude z výsledného tvaru o nic ochuzeno, stejně jako přímo to londýnské divadelní.

Seznam kin najdete na www.vicnezfilm.cz.