Scéna.cz 

Opere Di Christiaan Van Der Ameijden

Renesanční hudba 15. a 16. století nepatří mezi samozřejmou součást koncertního repertoáru, takže i řada hudebních osobností, které byly ve své době známé a respektované, je dnes nezřídka v zapomnění. Jednou z nich je nizozemský zpěvák a hudební skladatel Christiaan van der Ameijden. Narodil se kolem roku 1530 v Oirschotu v Severním Brabantsku, které bylo císařem Karlem V. v roce 1523 jako součást burgundského dědictví připojeno ke španělskému impériu. Jako řada jeho krajanů, také Ameijden nalezl uplatnění na papežském dvoře v Římě. Sedmého srpna 1563 se stal členem ansámblu v Sixtinské kapli, kde se sloužily soukromé bohoslužby pro papeže. Nakrátko byl propuštěn 17. srpna 1565, ale již o čtyři dny později jej papež Pius IV. opět přijal do svých služeb. V souboru Capella Sistina, již Ameijden zakotvil natrvalo, a na čas se stal dokonce jejím vedoucím, protože v letech 1593 a 1594 byl připomínán jako její „Maestro di Cappella“. Od roku 1583 byl také členem komunity při bazilice Santa Maria dell’Anima, která náležela národům ze zaalpských zemí Svaté Říše římské, a dosáhl zde taktéž významného postavení. Ameijden zemřel v Římě 20. listopadu 1605 a jeho smrtí se uzavřela dlouhá řada holandských mistrů na dvoře římských papežů, kterou zahájil jeden ze zakladatelů tradice franko-vlámské renesanční polyfonie, Guillaume Dufay.

Z Ameijdenových děl se toho nedochovalo příliš mnoho, a tato nahrávka tak přináší všechny jeho známé skladby. Madrigal Quel dolce suon se dochoval jako součást tisku ve výběru madrigalů, vydaném v Římě roku 1563 Orlandem di Lassem. Textovou předlohou mu byla báseň významného italského básníka Pietra Bemba, který působil na přelomu 15. a 16. století na dvoře ve Ferraře. Ostatní dvě duchovní kompozice jsou uloženy mezi rukopisy Sixtinské kapely a obě spadají do pozdního Ameijdenova období, neboť byly napsány zřejmě na počátku 90. let 16. století. Missa Fontes et omnia je dílem s náročným a bohatě prokomponovaným kontrapunktem a na nahrávce jí předchází jednohlasá antifona, kterou Ameijden použil jako cantus firmus. Naopak struktura Magnificat primi toni je proti mši o poznání přehlednější a jednodušší.
Projekt této nahrávky vznikl v roce 2005 při příležitosti 400 let od skladatelova úmrtí. K natočení vlastních skladeb došlo následujícího roku a vydány byly v nizozemském vydavatelství Comtesa. Nastudování se ujala jedna z nejvýznamnějších odbornic na evropskou vokálně polyfonní hudbu, zpěvačka a badatelka Rebecca Stewart se svým souborem Cantus Modalis, kde vedle své umělecké vedoucí zpívali také další vokalisté, specializující se na vokální polyfonii (Mami Irisawa, Maria Wieggers, Bram Verheijen, Marc Drost a Naomi Yasumura). Po hudební i interpretační stránce se jedná o velmi kvalitní projekt. Zvuk vokálního ansámblu je plastický, homogenní a barevně velice dobře vyrovnaný. Předivo polyfonních hlasů je průzračně jasné, a celý průběh kontrapunktu je tak velmi dobře patrný i v detailech. Mezi vokalisty zaujme především výkon sopranistky Mami Irisawy, jejíž štíhlý a křišťálově čistý hlas se skvělou pěveckou technikou je skutečnou ozdobou nahrávky. Vynikající je však také výkon samotné Rebeccy Stewart, která se i při svém pokročilém věku těší mimořádné hlasové kondici. Její citlivé a detailně propracované nastudování se zmíněným vokálním ansámblem je skutečně velkou předností této desky. Nahrávka je doplněna bookletem s texty Michiela Verweije a Rebeccy Stewart. Disk je vynikajícím příspěvkem jak k poznání tvorby Christiaana van der Ameijdena, tak i mozaiky hudebního života v Římě ve druhé polovině 16. století.

Comtesa Quel Dolce Suon – Opere Di Christiaan Van Der Ameijden
Antifona Fontes et omnia; Christiaan van der Ameijden: Missa Fontes et omnia, madrigal Quel dolce suon, Magnificat primi toni
Cantus Modalis, umělecká vedoucí Rebecca Stewart
Nahráno 17.–19. 3. 2006 v Haarendaelu (Haaren) v Nizozemsku, hudební režie Rebecca Stewart, zvuková režie Leszek Blach Siewierski
Celkový čas 46:42. Recenze CD – Hudební rozhledy 06/2013 - Lukáš Vytlačil.