Hovory s... americký balet
autor: archiv
zvětšit obrázekBlížící se premiéra titulu AMERIKANY III určila jako téma setkání diváků s inscenátory na Nové scéně americkou choreografickou klasiku. Podtitul již čtvrtých Hovorů s... znějící "Seminář americké baletní neoklasiky" naznačoval, že tentokrát nepůjde jen o teoretickou rozpravu, nýbrž o praktické zasvěcení do stylu tří osobností, které nejpronikavěji ovlivnily podobu baletu ve 20. století - George Balanchina (1904 - 1983), Jerome Robbinse (1918 - 1998) a Williama Forsytha (*1949).
K nastudování jejich skladeb si Národní divadlo pozvalo z USA nejpovolanější odborníky, špičkové baletní mistry a mistryně, kterým se poštěstilo se slavnými tvůrci spolupracovat, mohou tudíž zprostředkovat tvar jejich děl z první ruky nebo lépe vyjádřeno "z nohy na nohu" a jsou zárukou jejich autenticity.
Victoria Simon, specialistka na Balanchina, si vzala za úkol představit specifika jeho póz, Bart Cook se věnoval Robbinsovým choreografiím a jeho propojení s Balanchinem a Jodie Gates se zaměřila na svéráznou techniku Williama Forsytha. Na rozdíl od svých kolegů se nachází v nejlepší pozici. Zatímco Victoria Simon musela často sáhnout až k historickému bádání v knihovnách a ke starým filmům, Jodie Gates má "živý" materiál stále k dispozici. Možná to má jednodušší i v tom, že Forsythe své choreografie stále obměňuje a rozvíjí improvizací, kdežto Robbins byl ve svém přístupu velmi nekompromisní a směrodatné bylo to, co zatančil první interpret. Balanchin se naopak přizpůsoboval možnostem a schopnostem jednotlivých tanečníků.
Debata o tom, jak všichni tři choreografové nakládali s klasickým baletem, přinesla výraz "dekonstrukce klasiky", v případě Forsytha byl tento pojem vztažen i na hudbu.
Co znamená přepracování klasického baletu v reálu, předvedli pak tanečník a tanečnice na pozici ze Šípkové Růženky. Diváci viděli jak vypadalo držení za Petipy, jak se uvolnilo za Balanchina, který je označován jako zakladatel neoklasiky, jak se dramatizovala a proměňovala za Robbinse a Forsytha.
Cook Bart připomněl, že úspěchy New York City Ballet, u jehož zrodu stáli Balanchin a Robbins, spočívalyv také v jejich v protikladném postoji - Balanchin tvořil hlavně abstraktní kompozice a Robbins dramatické příběhy.
Jako nejnáročnější pro osvojení interprety se ukazuje být Forsythův styl se složitými figurami a náhlými zvraty. Jodie Gates se pokoušela vysvětlit, jak pracuje s rytmem, jak poučuje tanečníky a jak je motivuje k improvizaci- "Nejdůležitější je hravost a odvaha mít na choreografii vlastní názor."
Jak se jí to podařilo, bylo patrné z ukázky Forsythovy choreografie "In the Middle. Somewhat Elevated". I další "vzorky" - Balanchinovy "Theme and Variations" a "Fancy Free" Jerome Robbinse přesvědčily, že naši tanečníci dobře pochopili a splnili požadavky amerických baletních mistrů a dávají tušit, že v dohledu je opět jedno velké a silné představení, které by si žádný skutečný milovník baletu neměl nechat ujít - ať už jeho premiéry 25. a 26. října 2012 nebo i následné reprízy.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Bouře hra Williama Shakespeara
Bouře
Ctnost a šlechetnost je víc než msta. Britská filmová adaptace divadelní hry Williama Shakespeara (19 celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Audioknihou roku 2023 se staly memoáry
Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se stala memoárová kniha Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie na celý článek