Scéna.cz 

Faust a Markétka v Opavě

Marně jsem přemýšlela, co chce režisérka Jana Andělová-Pletichová s výtvarníky Martinem Víškem a Eliškou Zapletalovou svou opavskou koncepcí Gounodovy opery Faust a Markétka říci. (Premiéra 3. 3.)
Docházela jsem stále k jedinému: viděla jsem jen snahu udělat něco zvláštně, jinak. Na scéně (Martin Víšek) různě poskládané praktikábly a schůdky, desky s jakoby pomačkaným povrchem, útržky igelitu, mřížoví. K tomu kašírované květiny v květináči. Faust v šedém roláku, dámy sboru v současných šatech, někteří pánové s nabarvenými kohouty z vlasů. Prázdná výstřednost. Rádoby efektní scény: sbor si zamaže tváře (proč?), po schodech sestupují rudé postavy v ká-pích (proč?).

Rádoby novátorská inscenace – přitom herectvím směřuje do minulosti: povšechná gesta, hodně mechanické hraní (zcela nezávislé na scénografii, stejně tak by mohlo vypadat ve scéně ilu-zivní). A tak jsou tu jen povšechné postavy a povšechné situace. Tím spíše, že není možno mluvit o výrazovém zpívání: zní jen sled slov, vět, chybí jejich smysl. U Mi-chala Vojty (Faust) se za tóny ztrácí i slova, jeho pěvecký projev má daleko ke krásnému zpěvu. Ještě hůře je na tom v současné době Šárka Maršálová (Siebel): silou vyráží tóny, její hlas ve výškách kolísá. Hlas Olgy Procházkové je zase poznamenán vibrátem – Markétka jí navíc vychází trochu jako operetní subreta (i líčením). Obzvláště výrazově bohatý není ani zpěv Michala Mačuhy (Valentin) a Martina Gurbala (Mefisto), ale je alespoň kultivovaný, klidný, zní neponičené hlasy. Gurbalův vyrovnaný, sebejistý Faustův průvodce, který nemá zapotřebí se předvádět, je každopádně nejpřijatelnějším výkonem večera – ovšem tento zpěvák, zdá se mi, by měl (pokud by byl jinak veden) na výkon daleko zajímavější.
Jediným opravdovým kladem večera je pro mě opět pečlivé nastudování díla Janem Snítilem s orchestrem: celek i každá scéna jsou temporytmicky i dynamicky smysluplně vypracovány, aby vynikla náladová pestrost Gounodovy partitury. Kvalitní orchestr Snítilovi detailní odstínění proměn nálad umožňuje – byť dechová sekce nezahrála na premiéře bez chyb.
Nicméně celkově vzato: pokud toto opravdu je opavská představa o současném operním divadle, včetně vhodného pěveckého obsazení, připadá mi to velmi smutné.