Scéna.cz 

Hudební rozhledy září 2012

Dirigent světového renomé Jiří Bělohlávek se od září 2012 vrací do České filharmonie jako její hudební ředitel a šéfdirigent, tedy na post, který zastával již v letech 1990–1992. Spolupracuje se špičkovými evropskými orchestry (Berlínská filharmonie, Vídeňská filharmonie, Concertgebouw Orchestra v Amsterodamu, Leipzig Gewandhaus, Dresden Staatskapelle, London Philharmonic, Mnichovská filharmonie, Orchestre de Paris, Rotterdamská filharmonie ad.), pravidelně hostuje v USA a Kanadě (např. u Newyorské filharmonie, Cleveland Orchestra či symfonických orchestrů v Bostonu, San Francisku a Torontu), v Japonsku (Symfonický orchestr NHK ad.) a je častým hostem světových hudebních festivalů. Neméně významné jsou jeho aktivity v oblasti operní. Od července 2006 byl Jiří Bělohlávek šéfdirigentem BBC Symphony Orchestra v Londýně a v květnu 2012 převzal Řád britského impéria, který uděluje královna Alžběta II. .

Po uvedení klasické pekingské opery Opičí král tchajwanským ansámblem Kuo-kuang v rámci Pražského jara 2001 čekali čeští diváci na další hostování čínského hudebního divadla na scéně Národního divadla plných jedenáct let. Jejich očekávání bohatě naplnilo dvojí provedení adaptace další klasické pekingské opery s názvem Rudý útes, s kterým na závěr evropského turné po předchozích představeních ve vídeňském Burgtheateru a Maďarské státní opeře hostoval začátkem července v Praze soubor Národního centra múzických umění v Pekingu. Tato v roce 2008 nově založená instituce disponuje v srdci čínské metropole vlastní supermoderní elipsoidní budovou ze skla a titanu, postavené podle návrhu věhlasného francouzského architekta Paula Andreua. Vedle vlastních produkcí instituce spolupracuje např. s renomovanými festivaly v Lucernu, Saito Kinen v Macumoto na japonském ostrově Honšú (jeho prezidentem je Seidži Ozawa) nebo Domingovou Operalií.

Zahájení letošního Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Tanec Praha se tentokrát stalo i příležitostí pro neobvyklé setkání. Účastníci České taneční platformy vystoupili v tanečně-hudebním světelném experimentu, který dotvářeli přímo před diváky a jehož vyvrcholením se stalo vyhlášení vítězů platformy. Na slavnostním večeru byly vyhlášeny prestižní ceny Tanečník/Tanečnice roku a Taneční inscenace roku, které vybírá odborná porota na základě nominací z jarní přehlídky Česká taneční platforma. Jako Tanečnice roku si cenu letos odnesla Lucia Kašiarová, Taneční inscenací se stala choreografie Kolik váží vaše touha? skupiny VerTeDance, v níž Kašiarová ztvárnila jednu z rolí. Dalším, již známým oceněním České taneční platformy je Cena diváka, o níž hlasovala platící část publika festivalu a kterou získala Monika Rebcová: choreografka a pedagožka, neúnavně se věnující stylu „afro–contemporary“.

Rovněž v zemích Koruny české v rámci Rakouska-Uherska nechal vídeňský ateliér Fellner a Helmer své nesmazatelné stopy, a to nejen stavbami divadel. Budov Thálie vyprojektoval pět a navíc koncertní síň v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Podle doby vzniku dostala nová divadla města Brno, Liberec, Praha, Karlovy Vary, Jablonec nad Nisou a Mladá Boleslav. Vzhledem však k tomu, že vznikala v časovém rozmezí asi třiceti let, vyznačují se značnými architektonickými rozdíly. V Liberci, bohatém, převážně německém městě, se hrálo v městském divadle, postaveném v roce 1820. To ovšem roku 1874 vyhořelo, a tak městská rada roku 1880 vypsala soutěž na výstavbu nové, větší scény. Vyhrál návrh architektů Hanse Miksche a Juliana Nedzielského z Vídně. Nakonec byl ale první projekt zastaven a budova Městského divadla byla navržena Fellnerem a Helmerem, kteří byli tehdy ceněni zejména pro nevšední technické novinky a spolehlivá protipožární vybavení.