Štrausova SCHOLA LUDUS
Onoho úterního večera (12. 2., Sál Martinů) by se hodilo, aby do lichtenštejnského sálu vstoupil Ivan Štraus s podvazkovým řádem na krku. Četli bychom na pentli to, co pravil onen lord, předávaje královně její spadlý podvazek: „Budiž pokárán ten, kdo by v tom viděl něco špatného“. I když ovšem by ta výstraha byla zbytečná. Neboť ve vyprodaném hledišti nebylo koho kárat.
Náš pětašedesátiletý jubilant by si mohl sednou do první řady a přijímat dary. Místo toho rozdával dary plnými dlaněmi nám. Mohl by naslouchat oslavným řečem, on však si stoupl na podium sám, a začala důkladná oslava, i když o sobě neřekl ani jednu větu. Zato vystoupil už v kostýmu japonského samuraje, už jako španělský cabalero, a zas domptér v cylindru, či od hlavy k patě v bílém, zatímco všichni ostatní v černém.
Vzpomněl jsem si, jak na dávnou svazovou plenárku věnovanou zábavné hudbě přišel co host milicionář a pravil: „Ano, my se musíme bavit, musíme se smát, ale uvědoměle a s plnou vážností!“
A já jsem, ne tenkrát, ale teď opravdu zvážněl. Před námi rostlo umělecké dílo, ano, umělecké, Gesammtkunstwerk, v němž se prolínala hudba, poesie, divadlo, balet a cirkusová manéž. Náš účinkující jubilant se tu pustil do balancu, kde stačilo malé zakolísání, a z humoru by byla jen veselost, z vtipu jen špásování, z ironie výsměch. Ale ten muž šel do věci s nonšalantní jistotou toho, kdo nepřekročí hranice dobrého vkusu ani o chlup.
A zněl tu Bach i Hindemith, neznámý Tokeuchi i známý Jaromír Vejvoda, jehož „Škodě lásky“ se dostalo povýšení tak zvanou tumpachovizací, brilantní ukázkou komorní souhry: To se kvartetisté rozsedli po celém podiu čtyři metry od sebe a pře-dávali si nesmrtelnou melodii vždy po pár tónech; byli jsme z toho jeleni, tápajíce, kdo vlastně tu melodii hraje.
A podivil by se Igor Stravinskij, když v jeho Koncertantním duu byl klavírista odsunut a partnerem houslí se stalo tu cembalo, tu kvarteto, a zas varhany – Stravinskij s varhanami působil tak, jako by působil Josef Bohuslav Foerster s balalajkou.
Všude dominovaly housle, vůbec ne jako divadelní rekvizita, ale jako vznešený nástroj v rukou dokonalého virtuosa. Byla to oslava houslové hry a došla vrcholu, kdy jsme byli blízko dojetí. Ivan vystoupil jako krotitel s bičem a vyhnal na podium koně s chocholy, své žáky, báječně cvičené, kteří zahrabali, kolik je dvě a dvě, a kteří v krystalicky čistém unisonu předvedli mile nevinný kýček Luboše Fišera. Teď to byla rodina, beze stopy po nadřazenosti učitele a poslušnosti žáků, zmizel generační rozdíl mezi otcem a znamenitou dcerou Míšou v dokonale vyrovnaném duu. A tu rodinu dovršila svým šarmem Ivanova paní Eva co by hostitelka, a kdoví, ne-li i skrytá první lektorka tohoto projektu, jak to bývá souzeno chotím mnoha umělců.
Ten večer nabídl způsob, jak lze slavit výročí. Ale těžko předvídat, zda jej někdo z jubilantů přijme. Asi zůstane vynálezem Ivana Štrause, který, jediný možný pokračovatel, naň naváže za pět let.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Tři mušketýři: A nikdy nezapři sám sebe
Městské divadlo Zlín uvádí od dubna 2024 nadčasový romantický příběh TŘI MUŠKETÝŘI. Tento titul se na českých celý článek
HUDBA
Letošní KAMEN!CE jedinečná hudební dramaturgie
Festival KAMEN!CE zveřejnil kompletní line-up. Během tří dnů, od 6. do 8. června 2024, vystoupí v rámci čtvrté celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Re-connect Art 2024
4. ročník festivalu performance a multimédií Re-connect Art pořádaný Nadací Prague Biennale se bude konat v te celý článek