Závratný déšť
autor: archiv
zvětšit obrázekSideways Rain je anglický výraz pro počasí, kdy prší a fouká silný vítr, takže kapky deště dopadají téměř vodorovně. Toto spojení si zvolil brazilský choreograf Guilherme Botelho jako metaforu pro svou velmi zvláštní choreografii, která byla poprvé uvedena v roce 2010 a kterou mohli diváci v Praze shlédnout na závěr letošního Tance Praha v Hudebním divadle v Karlíně.
Zdánlivě jediným tématickým okruhem, kterým se představení zaobírá, je přemísťování z levé strany jeviště na pravou ( z hlediska pozorovatele). V proudu deště, který neustává a valí se stále dál se však skrývá hlubší symbolika - je to obraz osudu, který pohání lidstvo i jednotlivce, obraz nehynoucí životní síly, která nabírá různé podoby.
Opona se zdvihá jen do té míry, aby odhalila lezoucí osoby. Lezou po čtyřech, končetiny se neoddělují od povrchu a pouze se posunují, zpočátku pomalu, pak rychleji, ve společném rytmu. Nepřetržitý tok nedovoluje zjistit, kolik jich skutečně je. Je to možná lidstvo v jakési počáteční fázi, stav dětství, prodírání se životní džunglí. Někteří vybočují z tempa, předbíhají ostatní, v určitém momentu dojde k "evolučnímu skoku" - "přirozený vůdce" odmítne pokračovat a objevuje jiný efektivnější způsob, který záhy přejímají ti učenliví, zatímco několik "konzervativců" se drží osvědčeného.
Tak se lidské stádo sune vpřed rychleji nebo pomaleji a opovážlivci vymýšlejí nové metody - přeskoky, kotouly v závratných otáčkách, že pozorovatel podléhá optickému klamu animací.
Lidstvo dozrává, individuum dospívá, odpoutává se od země a vzpřímeně kráčí. Intelekt testuje jiné prvky- chůzi stranou, pozadu, poskoky, běh. Většina reaguje okamžitě a přejímá styl, ale stále je pár těch, kteří si jdou "po svých", i oni se v posledku přizpůsobí. Běží svým životem v davu, přitom osaměle, každý sám za sebe, bez kontaktu s druhými. Několik "nepřizpůsobených" jedinců se pokouší o komunikaci, zamýšlí se nad tím, co se děje, narušují a brzdí "zaběhnutý" řád a jejich snahy jsou brzy zmařeny.
Posunem do jiné (vyšší?) úrovně je scéna s vlákny, která za sebou lidé táhnou a vykreslují jimi notové osnovy či materializují onen horizontální déšť. Vlákna se mění v "závodní dráhy", v nichž se ve vznosném prudkém běhu elegantně vznášejí nahá lidská těla - snad připodobení vrcholných lidských možností. Odtud už vede cesta jen zpět - ke stáří, úpadku - po ploše se plazí stejné bytosti jako na počátku, opona se pozdrží nad jejich skloněnými těly než se vše propadne do tmy.
Neustálý pohyb v tempu musí klást nesmírné nároky na interprety - teprve nyní se ukazuje jejich skutečný počet - před diváky stojí čtrnáct tanečníků skupiny Alias, čtrnáct zástupců lidstva neskrývajících své vyčerpání.
Ale ani přihlížející to nemají jednoduché. Zrychlující se přelézání, převalování a přebíhání připomíná vibrující linie na obrazovkách monitorovacích přístrojů a může způsobovat lehkou závrať. Paradoxně je tohoto omamného efektu dosahováno bez použití jakékoliv techniky jen prostřednictví lidských těl a doprovodu elektrofonické hudby.
Pozoruhodný projekt Guilherme Botelha jakoby poukazoval na nevyčerpatelné možnosti práce s lidským tělem a na to, že neobvyklosti lze docílit i těmi nejjednoduššími prostředky.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Bílá Voda míří na prkna naší první scény
Činohra národního divadla chystá dramatizaci románu Bílá voda od spisovatelky Kateřiny Tučkové. Premiéra 9. kv celý článek
HUDBA
Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu
Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Festival umění a kreativity ve vzdělávání
Už počtvrté se pedagogové, rodiče, odborná i širší veřejnost či profesionálové z oblasti kultury a umění mohou celý článek