Scéna.cz 

Staré posudky

Jedenáct let po zrušení Svazu československých skladatelů jsem obdržel z (teprve dnes) likvidovaného archivu dvě tajemné složky označené jménem mým a mého otce. Zachvěl jsem se radostí, že si – zase po letech – přečtu nějaké kádrové materiály, které třeba v televizi – kde jsem byl svého času zaměstnán – se rozdávaly hned po revoluci. V prvém okamžiku jsem byl zklamán: tyto složky obsahovaly výhradně posudky skladeb, zadaných k provedení či finanční odměně. Tedy záležitost ryze odborná – ale jen zdánlivě. Při pečlivém prozkoumání těchto hodnocení je hned patrné, jak sekýrnický duch doby proniká i do zdánlivě odborných soudů – hlavně v padesátých letech. Tehdy jsem teprve studoval, proto budu citovat z posudků na díla mého otce. Tak třeba na písně komponované na texty Bohuslava Reynka (jaká pošetilost – zadávat tehdy skladbu s du-chovním obsahem!): „Už Reynek nevyniká původností verše a obsahově je na zcela idealistickém, supranaturalistickém (!!) stanovisku, což se projevilo i v hudbě“. Probůh, co je to za blábol, podepsaný pozdějším zasloužilým umělcem s mnoha universitními tituly. Vznikl patrně vlivem notného másla na jeho vlastní hlavě, stejně jako u jiného, taktéž významného Mistra, který se „snažil“ podobně. „Mně osobně není vůbec sympatické užití chorálního citátu v 1. větě, nemohu ovšem zjistit, zda těch citátů není i více“.

Tak to už zavání udavačstvím, jako nějaké hlášení „vejš“ – „našel jsem tolik a tolik zašifrovaných chorálních témat“! A už je tu mladý svazák jako hrom, postrach pro pravici i samu levici: v padesátých letech pranýřuje otce za „pražádnou snahu o socialistický realismus v hudbě“, a v šedesátých letech zase – hleďme, hleďme – „nechápe absenci technik Nové hudby“! Skutečná vizitka vývoje lidského charakteru. Všechny posudky měly ale společné jedno: na konci stálo podtrženo: „Nedoporučuji k provedení – Nedoporučuji k odměně“. Jak vidíte, citované posudky byly vždy podepsané, což v dalších letech bylo nahrazeno exempláři anonymními – aspoň tím způsobem, že lektorův podpis byl odstřižen. A právě o jednom takovém anonymním posudku bych se chtěl zmínit na závěr. Týkal se opět otce a jeho celovečerního oratoria „Lotr na pravici“, komponovaného na text Jaroslava Durycha – a opět v padesátých letech. Posudek se zásadně liší od předchozích – je totiž jednoznačně kladný a to nejen k hudební složce díla, ale i duchovnímu obsahu. A takto v té době hodnotit, považuji za větší odvahu než takovou hudbu psát. Otec komponoval totiž stále stejně – před válkou, po ní i po nástupu komunismu – že pak tato díla zadával k provádění či ocenění bylo spíše výrazem jeho naivity. Jestliže ale lektor (kdo to jen mohl být – na posudku je jen „v Praze“ a datum) napsal jako závěrečné shrnutí slova: „Já, za svoji osobu musím autorovi vyjádřit jen obdiv a úc-tu. Obdiv neochabujícímu tvůrčímu úsilí a úctu k jeho výsledkům v duchovní hudbě“. Pak musím před ním smeknout a poděkovat mu za tuto podanou pomocnou ruku. Dodejme ale ještě jako pointu, že ani toto kladně hodnocené dílo nebylo za otcova života provedeno, tím méně pak finančně odměněno.