Scéna.cz 

Hudební rozhledy v listopadu 2010

Povzbuzením pro mimořádně strmé umělecké zrání Ivana Ženatého, v současné době nesporně nejvýznamnějšího českého houslisty střední generace a od roku 1996 profesora houslové hry na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera v Drážďanech, byly úspěchy na prestižních mezinárodních soutěžních kláních v osmdesátých letech na čele s účastí ve finále Čajkovského soutěže v Moskvě, vítězstvím v soutěži Pražského jara a laureátským titulem z Mezinárodní tribuny mladých umělců UNESCO, podepřené významnými debuty (už v roce 1982 se houslista představil s Českou filharmonií, v roce 1990 debutoval v Londýně atd.). Dnes předvádí Ivan Ženatý na vzácných houslích Giuseppa Guarneriho „del Gesù“ z roku 1740, které získal díky newyorské Harmony Foundation, své interpretační umění na nejprestižnějších světových koncertních pódiích a ve spolupráci s vynikajícími sólisty a špičkovými symfonickými tělesy.

Agentura Nachtigall Artists Management připravila i v letošní sezoně příznivcům opery nemálo atraktivní nabídku – koncerty špičkových umělců současného operního nebe: 25. listopadu Mariusze Kwiecieńě, který v Praze vystoupí poprvé, 20. ledna 2011 Bryna Terfela (toho jsme díky této agentuře měli možnost slyšet už 13. ledna 2009 ve Smetanově síni) a 9. června 2011 Cecilie Bartoli. Polský barytonista Mariusz Kwiecień, „jehož jméno je těžké vyslovit [MAH- -RYOOSH KVYEH-TCHEN], ale jehož je snadné obdivovat“, jak napsala Melinda Bargreen v deníku Seattle Times v recenzi na Dona Giovanniho, sklízí ovace ve všech předních operních domech Evropy a Severní Ameriky. I jeho dráhu zdobí úspěšná účast v řadě mezinárodních soutěží, zásadním zlomem pro její další rozvoj však bylo v roce 1999 zejména přijetí do Lindemannova programu pro mladé umělce v newyorské Metropolitní opeře.

V sobotu 4. září se již po sedmé od roku 2005 konala téměř symbolická operní pouť asi deseti tisíc návštěvníků do Šárky, aby zde mohli shlédnout operní představení slavnostního díla Bedřicha Smetany Libuše, dosud nejnáročnější projekt, který zde byl odehrán a v němž se hlavní role zhostila Eva Urbanová. Poprvé byla Libuše hrána v otevřeném přírodním prostoru souborem Národního divadla v roce 1959 na hradě Děvín u Bratislavy, kde představení shlédlo sto dvacet tisíc diváků. Titulní roli tehdy zpívala legendární Marie Podvalová. V roce 1962 byla Libuše ve dvou představeních, které shlédlo více než osmdesát tisíc návštěvníků, hrána na hoře Říp, kde se tentokrát vedle Marie Podvalové představila ještě Ludmila Červinková. V roce 1965 byla Libuše uvedena na Konopišti a v roce 1966 na Pražském hradě. Na festivalu Smetanova Litomyšl mohli diváci operu vidět v letech 1984, 1990 a 1998 v zámeckém amfiteátru a v roce 2008 na zámeckém nádvoří.

Opera Lohengrin má pro svého tvůrce vpravdě nenahraditelný význam: byla to právě ona, která patnáctiletému korunnímu princi Ludvíkovi vehnala slzy do očí a učinila z něho zapáleného wagneriána – a díky tomu současně skladatelova nejvýznamnějšího mecenáše! Letošní premiéry v rámci slavných Bayreuther Festspiele, kde zazářil především skvělý německý tenorista Jonas Kaufmann, se režijně ujal Hans Neuenfels, který se tak na slavném Zeleném pahorku uvedl poprvé. Již dopředu ale muselo být vedení festivalu jasné, že se nebude jednat o představení, pojaté v intencích klasického režijního rámce. Vždyť již před třiceti lety na sebe Neuen¬fels upozornil ve Frankfurtu pojetím Aidy, z níž udělal uklízečku, či později, v roce 2006, v Berlíně kontroverzním Idomeneem, v němž nechal Poseidonovi, Kristovi, Mohamedovi a Buddhovi usekat hlavy, a když celý muslimský svět začal hrozit atentáty, dílo nakonec vystrašená intendantka Kirsten Harms z programu divadla stáhla.