Scéna.cz 

Gioachino Rossini: Popelka

Příběh o Popelce, která navzdory zlým sestrám najde štěstí po boku prince, patří k nejznámějším a nejoblíbenějším pohádkám. Není tedy divu, že inspirovala mladého Rossiniho, který po úspěchu Lazebníka sevillského hledal další námět. Ačkoliv byli z libreta odstraněny nadpřirozené motivy, skladatel vytvořil dílo plné vtipu, brilantních ansámblů a virtuosních árií pro malé i velké diváky. Od 21. května 2010 ji uvádí v Mahenově divadle soubor opery Národního divadla v Brně.

„Každý touží po štěstí. Často toužíme příliš – aniž si uvědomujeme, že „to“ štěstí nás již mohlo potkat. Protože štěstí má nejrůznější podoby: a nejjednodušší je vždy nejkrásnější … Podoby, které lze velmi lehce přehlédnout – pokud se skutečně nepozastavíme a nepocítíme jejich podstatu. A tady začíná opravdová pohádka!,“ říká režisér Rocc.

Pohádky nás provází životem od nejútlejšího dětství a není proto divu, že se mnohokrát staly inspirací k výjimečným uměleckým dílům. Mezi takové rozhodně patří i opera Gioachina Rossiniho Popelka.
Jako většina Rossiniho oper i Popelka vznikla ve velmi krátkém čase, neboť když v prosince 1816 odjížděl skladatel z Neapole do Říma, kde mělo být nové dílo koncem ledna příštího roku uvedeno, měl v kapse jen podepsanou smlouvu a ani jedinou notu vymyšlenou. Původně měl impresário římského Teatro della Valle pro Rossiniho připravené libreto Ninetta alla corte – Ninetta u dvora, cenzuře se však vybraná francouzská fraška jevila „příliš sprostá a nevázaná“. Ninetta byla tedy narychlo nahrazena libretem Giacoma Ferrettiho, jehož předlohou byla jedna z pohádek Charlese Perraulta nazvaná Cendrillon, ou la petite pantoufle de verre – Popelka aneb skleněný střevíček. Operu, pro kterou byl nakonec vybrán název La Cenerentola – Popelka, Rossini dokončil teprve v den premiéry 25. ledna 1817 a jeden z nejkrásnějších duetů – výstup Dona Magnifica a Dandiniho – zkoušel se zpěváky poprvé až během představení. O jak pohotové a brilantní interprety se muselo jednat, svědčí skutečnost, že pěvecké party v Popelce patří k nejexponovanějším a technicky nejnáročnějším, jaké Rossini napsal. Stejně jako při premiéře Lazebníka sevillského první provedení Popelky zcela propadlo, další představení se však změnila v Rossiniho triumf. A není divu, neboť Popelka je dílo plné brilantní, svěží a jemným humorem prozářené hudby, jejíž umělecké kvality jsou zcela nezpochybnitelné.