Scéna.cz 

Hudební tipy ČT na 1. týden

Phil Collins & His Big Band (Vysílání: 01.01., 14.20 hod., ČT2)
Phil Collins se v roce 1994 přestěhoval do Švýcarska, aby zde mohl žít se svou přítelkyní Orianne Cevey. Odtud není daleko na mezinárodní jazzový festival v Montreux, pro který vytvořil oficiální plakát, a kde v roce 1998 byl natočen záznam tohoto koncertu. Hvězda světového popu k jazzu inklinuje podobně jako jeho kolegové Charlie Watts, Ginger Baker nebo Bill Bruford. Phillip David Charles Collins (1951) se od dětství zajímal o herectví, první soupravu bicích dostal ve dvanácti letech. Založil skupinu Gladiators, ale hledal něco jiného. Když zjistil, že Bill Bruford opouští kvůli univerzitě skupinu Yes, vyhledal manažera Tonyho Smithe a ten ho upozornil na to, že "nějaká" skupina Genesis hledá hráče na bicí. Při jejich konkurzu se utkal s patnácti hráči na bicí a byl okamžitě angažován. Autora celé řady hitů ve vlastní interpretaci, lákaly možnosti velkoorchestrálního zvuku a živá, spontánní produkce. Vlastní skladby, hity Genesis a jazzové evergreeny tvoří v nových aranžmá repertoár Collinsova orchestru. Dospělá hudba pro vyspělé posluchače.

Za vesnickými muzikanty (Vysílání: 03.01., 10.10 hod., ČT2)
Karel Hašler se narodil 31. října 1879 ve Zlíchově a zemřel 22. prosince 1941 v koncentračním táboře Mauthausen. Byl to český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, dramatik a režisér. Byl synem kováře (později se otec stal sklářem). Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze. Oženil se s dcerou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla Zdenou. V roce 1916 byl propuštěn z Národního divadla pro nekázeň. Začal se ale už před tím živit svými písněmi. Během I. světové války jezdil na turné po českých zemích a vystupoval po Praze. V roce 1919 otevřel vlastní hudební vydavatelství. Vystupoval často ve varieté na Vinohradech. Za 2. světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem, propuštěn, v srpnu zatčen znovu. V prosinci téhož roku zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Jmenuje se po něm asteroid 37939 Hašler, 1998 HA[1].

James Blunt: Live (Vysílání: 03.01., 13.50 hod., ČT2)
James Blunt (1974) se stal objevem roku 2005. Jeho album "Back To Bedlam" se vyšvihlo na první místo britského žebříčku. Hlavní tahounem je jeho hit "You're Beautiful". Navzdory vojenským rodinným kořenům, a přestože jeho otec považoval veškerou hudbu za zbytečný randál, se talent Jamese Blunta projevil a jeho první deska byla na světě a Jamesi Bluntovi přinesla ocenění nejlepší debutant při MTV Europe a v únoru 2006 získal dvě ocenění Brit Award (celkem ze čtyř nominací). Jeho styl je směsicí bělošského soulu, lehce poslouchatelného jazzu a rocku; občas bývá srovnáván s ranou tvorbou Eltona Johna. Kromě zpěvu hraje Blunt na klavír, klávesové nástroje a kytaru. Blunt absolvoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu. Před uvedením svého alba byl důstojníkem britské armády a dokonce sloužil v mírových silách NATO v Kosovu. Mimochodem, nesl rakev na pohřbu královny-matky Alžběty 9. dubna 2002.
Zpěvák a písničkář James Blunt, držitel mnoha platinových ocenění, se v září 2007 vrátil se svým netrpělivě očekávaným druhým studiovým albem All The Lost Souls (Všechny ztracené duše). Nové album vyšlo téměř tři roky po vydání jeho průlomového debutu BACK TO BEDLAM z roku 2004 - druhého nejvíce prodávaného alba desetiletí. All The Lost Souls bylo nahráno a smícháno v Los Angeles s producentem Tomem Rothrockem, který dohlížel i na BACK TO BEDLAM. Nová kolekce písniček obsahuje několik oblíbených skladeb, které si James otestoval před publikem během svého koncertního maratónu v roce 2006, včetně '1973', 'I Really Want You', 'Same Mistake' a 'Annie'. Jamese Blunta doprovází jeho band z turné s klávesistou Paulem Beardem, kytaristou Benem Castlem, baskytaristou Malcolmem Moorem a bubeníkem Karlem Brazilem.
„Osobně jsem byl při nahrávání v klidu," říká James Blunt. "Když prodáte jedenáct milionů desek, tak pravděpodobnost, že se vám to podaří zopakovat, je opravdu minimální. Místo toho, abych si stanovil takový cíl, jsem se rozhodl natočit něco, co se mi opravdu líbí, s čím jsem spokojen. Bylo to svým způsobem uvolňující. Je to něco, o čem mohu říct, že to ukazuje můj vývoj písničkáře a hudebníka, ukazuje to vývoj v mém životě a tímto způsobem ho dokumentuje."