Scéna.cz 

Titul: Hudební tipy České televize na 45.týden

Na moll. Vysílání: 6.11., 23.55 hod., ČT1. Hlavním motivem listopadového vydání folkového pořadu bude melodická, jednoduchá písnička. Taková, jakou má svém repertoáru jak legendární Žalman a spol., tak ženský vokální kvartet Přelet MS či písničkářské duo Jir-ka. Žalman a spol. patří již několik desetiletí k nepominutelným skupinám, u nichž nálepka folk znamená příklon k lidovým inspiracím, k průzračné písňové formě, ke zpěvnosti a zpívatelnosti. Na tvorbě vůdčí osobnosti Spolu, Pavla Žalmana Lohonky, je navíc sympatická odvaha, s níž se znovu a znovu pouští do nejistého dobrodružství psaní a skládání - kde by jiní dávno žili z lesku dávné slávy, hledá Lohonka stále další nápěvy, další verše, natáčí a vydává nová alba. Skupina Přelet MS pozoruhodným způsobem spojuje náročný vícehlas zpívaný na jeden mikrofon s humorem a nadhledem. Není to kapela, která by zaujala výrazným autorským vkladem, poměrně značnou část písní přebírají od jiných. Jejich vlastní aranžmá známých i pozapomenutých skladeb jsou však vtipná, chytrá, překvapivá i dynamická. Mozaika folkového pořadu bude jako vždy doplněna diváckou hitparádou Top na moll, videoklipem - tentokrát z dílny folkového dua Jirka, reportáží ze zkušebny libereckého Jarretu a dalšími rubrikami. Pořadem provází Barbora Černošková.

Za vesnickými muzikanty. Vysílání: 8.11., 10.10 hod., ČT2. Josef Zíma (* 11. května 1932 v Praze) je český herec, zpěvák a moderátor, manžel herečky Evy Klepáčové. Často bývá označován jako nekorunovaný král české dechovky. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Michli studoval herectví, současně s tímto studiem herectví na pražské DAMU se také soukromě učil zpěvu. Od roku 1948 do roku 1951 byl členem Lidového souboru konzervatoře, od roku 1950 zpíval sólově s Orchestrem Jaroslava Ježka. Po ukončení studia získal své první herecké angažmá v Benešově u Prahy, kde působil v letech od roku 1953 do roku 1955. Od roku 1955 do roku 1957 sloužil na vojně v Armádním uměleckém souboru. Po vojenské prezenční službě nastoupil do Divadla satiry. Od roku 1962 až do roku 1992, tedy plných 30 let, byl v angažmá v Městských divadlech pražských. Zde se uplatňoval nejen jako herec, ale i jako dobrý zpěvák. Zahrál si v Divadle Na Fidlovačce v pražských Nuslích, v Hudebním divadle v Karlíně i v Komorním divadle v Plzni. Současně s divadelní dráhou se odvíjela i jeho kariéra zpěváka popmusic. Kromě ústřední písně z pohádkového filmu Martina Friče Princezna se zlatou hvězdou se poprvé prosadil s hitem Jiřího Suchého Pro Tebe. Později nazpíval celou řadu dalších známých písní, mimo jiné také se zpěvačkou Pavlínou Filipovskou, Janou Petrů a dalšími. Úspěšně vystupoval i v televizi zejména jako úspěšný konferenciér. Od konce 70. let se profiluje jakožto zpěvák české dechovky (žánr tzv. české lidovky). Za svůj život natočil asi 200 písní a získal i tři Zlaté a jednu Platinovou desku. Josef Zíma je zpěvák s nepříliš znělým hlasem v tenorovém rozsahu, nicméně je to hlas velmi příjemný, kultivovaný, pěstěný a schopný vyjádřit mnoho různých nálad a emocí. Josef Zíma je dodnes aktivním muzikantem, který stále příležitostně vystupuje.

Irena & Vojtěch Havlovi. Koncert / Vysílání: 8.11., 01.05 hod., ČT2. Jedinečná dvojice multiinstrumentalistů, z nichž Irena je hlavně zpívající perkusistka a Vojtěch především komponující violoncellista, (ale někdy si nečekaně role vymění); zaujmou na první poslech vytříbeným projevem, originalitou a stylem, matoucím většinu publicistů. Někteří z nich úporně hudbu Havlových hodnotí jako alternativní, globální, novou akustickou, improvizovanou, experimentální, minimalistickou, relaxační či dokonce meditační hudbu, ovšem většina z takovýchto obecných kategorií bývá právě v jejich případě zavádějící a vlastně i nepřesná, takže o výsledném tvaru a obsahu muziky neříká zhola nic. Výrazový rozptyl používaných vyjadřovacích prostředků bývá totiž u Havlových ve většině případů natolik rozmanitý, mnohotvárný a hlavně neustále se proměňující, že jakýkoliv pokus o alespoň rámcové slovní zachycení podstaty jejich muzikantského dialogu za konkrétní skutečnosti nutně vymyká. Jde o výsostně poetickou hudbu, která niterně odhaluje nejskrytější zákoutí vnímavé lidské duše a zároveň ji i osvěžuje. To, co je na nositelích této čarokrásné muziky snad vůbec nejcennější je ovšem především způsob, jakým Irena a Vojtěch Havlovi tenhle svůj neobyčejný dar předávají. Činí tak bez výjimky vždy s naprostou upřímností, obdivuhodnou pokorou a současně i s nepopsatelným tajemstvím.