Scéna.cz 

MIKI VOLEK: 24x legendární Mr. Rock & Roll!

Bylo by mu pětašedesát: letošního uvedení do Síně slávy Rádia Beat se ale nedožil! Jeho velmi intenzivní způsob života se stal námětem dokumentárních filmů i příčinou smutně nevelké řádky nahrávek jednoho z nejoriginálnějších zjevů našeho rocku. Ty nejpodstatnější najdete na tomto profilovém albu.

Blonďaté háro, provokativně černé brýle a expresivní zpívání naplňovaly politruky všeho druhu děsem. Studiové snímky ze šedesátých let zachovaly jen část pódiové energie, ale stojí za to. Minimum těch oficiálně anglicky nazpívaných je doplněno češtinou (Fůra chyb nebo Smutný holič z Liverpoolu), objevem pro mnohé bude Roll Over Beethoven s Olympikem či Jenny, Jenny se Samuels.

Na jeho projektech ze 70. a 80. let najdete výborné textaře, znamenité muzikanty i aranžéry a důkazy, že Volek uměl ostře frázovat i česky. Domácí verze převážně amerických hitů i původní Mikiho písně byly sice pozdní, ale cennou šancí pro styl v přívalu novinek snad občas přeslechnutý, ale nikdy zapomenutý.

Miki Volek (21.5. 1943 Uherské Hradiště –1.8. 1996), vlastním jménem Michael Volek, český rock'n'rollový zpěvák. Od dětství hrál na piano, později na kytaru a bubny. Od roku 1961 byl ve skupině Crazy Boys. Stal se jedním z nejkontroverznějších zpěváků. Ve svém zpěvu vycházel z nejtvrdší linie rock'n'rollu, symbolizované Chuckem Berrym, Fats Dominem a Little Richardem – černošsky chraplavý hlas a pokřiky (tzv. shouty) doprovázel spontánními pohybovými kreacemi, což ve své době znemožňovalo ocenit neobyčejnou šíři jeho výrazových prostředků.

Po působení ve skupině Golden Stars přišel roku 1963 do Olympicu. Ve slavném semaforském představení Ondráš částečně vyměnil obvyklý repertoár v angličtině za česky zpívané sladby Fůra chyb a Zloděj dobytka. S Olympikem poté ještě nazpíval několik singlů, ale příklon Olympiku k tehdy objevenému Mersey soundu byl v neshodě s jeho zarputilou láskou k ranému rock'n'rollu.

V polovině roku 1966 odešel do revivalistické skupiny Old Stars (působil zde po boku Pavla Bobka, Rudolfa Rokla a Míly Růžka). Krátce hostoval i s Karlem Gottem, Country Beatem, a roku 1967 se opětovně objevil v Semaforu v inscenaci Tak co, pane barone. Od roku 1968 Volek zpíval se skupinou Mickey & The Samuels, s níž natočil několik písní na gramofonové desky.

Začátkem 70. let se sice objevil na hudební scéně s několika písněmi, zpíval rovněž se skupinou Transit, nicméně období až do jeho smrti bylo ve znamení mediálního nezájmu o Miki Volka. Příležitostně hostoval se skupinami Classic Rock'n'Roll Band, Erastus a Metropolitan Jazz Band. Samozřejmě nechyběl na jubilejním koncertu Čtvrtstoletí rock and rollu v hale pražské Slavie 1980 (na živě nahraném albu z této akce Rokenrol zpíval oblíbené standardy svého repertoáru Long Tall Sally, Rip It Up a Shake, Rattle And Roll). První samostatné album mu vyšlo až v roce 1984. Na něm bylo vedle osvědčených převzatých písní s českými texty, také šest jeho vlastních skladeb.

Alkoholem a drogami zpustošený zpěvák byl 14.8.1996 nalezen mrtev ve svém bytě – dva týdny po své smrti.