Scéna.cz 

Tipy ČT na 17. týden

Na koncert všestranného muzikanta Bobbyho McFerrina, který se v květnu představí v Praze, je už beznadějně vyprodáno. Na koho se nedostalo a přece by se chtěl o svérázném hudebníkovi (mj. tvůrci kultovní písně 20. století Don´t worry, be happy), měl by si v programu zaškrtnout 25. dubna 2008, kdy na ČT2 v 21:25 h máte možnost sledovat dokument Bobby McFerrin: Portrét.

S jazzovým vokálem experimentovali už Al Jarreau a Leon Thomas, ale B. McFerrin s lidským hlasem překročil hranice dosud známých možností. Původně klavírista se pro svůj stylově vyhraněný zpěv rozhodnul až v sedmadvaceti letech. Byl také prvním zpěvákem, který si troufnul na recitál, sólové vystoupení bez jakéhokoliv doprovodu. Povahou plachý, muzikantsky odvážný vokalista zpívá, i když se nadechuje. Jeho muzicírování uznávají instrumentální jazzoví sólisté. Komponuje, diriguje symfonický orchestr, jazzově improvizuje a kouzelně navazuje interaktivní kontakt s publikem. McFerrina nejprve inspirovaly sólové koncerty klavíristy Keitha Jarretta; nikoliv svým obsahem, ale základním přístupem jediného muzikanta, který se může oddat nikým a ničím neovlivňované improvizaci. Odvahu využít k tomuto cíli všeho, co si lze představit, prý našel u klasika americké soudobé hudby Charlese Ivese. V jeho projevu zaslechneme současně rytmus, melodii i harmonii. Střídá bleskurychle rejstříky a témbry, ptá se sám sebe a vzápětí si odpovídá, může vést se sebou dialog. Diriguje přední světové symfonické orchestry a nepřestává jazzově improvizovat.

Pro ty, kdo mají chuť na netradiční hudbu, nabízíme 27. dubna 2008 od 23:30 h na ČT2 Cassandru Wilson. Ta za poslední léta vytvořila si jedinečný styl na pomezí jazzu, folku, etna a blues; může zpívat evergreeny, vlastní témata nebo jazzové standardy, ale vždycky to bude s pečetí její výsostné originality. Po náročném albu Blue Light Till Dawn, její umělecká forma s věkem neklesá, spíše naopak. Vyniká temně sametovým kontraaltem sugestivního zabarvení. Na aktuálnějším albu Belly of the Sun se vrací ke svému jazzově kreativnímu a bluesově zemitému písničkářství za asistence tradičně znamenité doprovodné kapely, experimentující s barvami strunných nástrojů i perkusí. Tak jako se špičkoví herci vžívají do náročných rolí a studují podrobně své postavy, splynula s bluesovou tradicí i Cassandra Wilson na své exkurzi do mississipské delty, koneckonců se v Mississippi narodila v rodině váženého jazzového hudebníka. Cassandra Wilson přednost v doprovodu dává zvuku kytar; často několika, kontrapunkticky se prolínajících, sama se kytary občas chopí, aby zahustila podmanivé harmonie. Cassandra Wilson se dokáže vždy obklopit vynikajícími muzikanty.