Scéna.cz 

Andrea Zelová nejen o projektu Evangelium o Marii

Ke kumštu přišla nepoznamenaná rodinnou tradicí. Po absolvování gymnázia Pavla Křížkovského se rozhodla pro studium na JAMU, obor muzikálové herectví. Od absolventského představení uplynulo šest let. Andrea Zelová, rozená Březinová, je od té doby v angažmá Městského divadla Brno. Velké příležitosti se dočkala hned ve druhé sezóně – hrála titulní roli v inscenaci Divá Bára. A právě v době, kdy jsme se setkali, měla před sebou generálkový týden. V rockovém projektu Evangelium podle Marie ztvárňuje mladou Marii. Už počtvrté se zde setkává s hereckým kolegou a zde režisérem Stanem Slovákem. Naše povídání u zázvorového čaje, naťukneme téma studia, jednotlivých rolí, ale také její angažmá v Městském divadle Brno. Momentálně Andrea žije rolí mladé Marie: „Finišujeme. Všechno vyvrcholí přesně za týden. Premiéra je v sobotu 12. března 2016. V pondělí začnou generálky. Premiéra se blíží. Těším se, bojím, všechno dohromady…“

Můžete přiblížit svou roli?
Je docela náročná, hlavně po pěvecké stránce. Party jsou napsané hodně vysoko, až k operní kantiléně. Snažíme se zpívat přirozeně s důrazem na muzikálový zpěv. Nepoužíváme přehnané operní vibrato. Máme mikroporty, tak není důvod tlačit na hlas. Vyšší polohy jsou pro muzikál až nezvyklé. Hlas Marie by měl být takový andělský, nevinný a čistý. A tak se snažím co nejvíce se přiblížit belcantovému zpěvu. Považuji tento part za jeden z nejtěžších, s jakým jsem se za své zpívání v muzikálech setkala. Nutí mě to používat jiný hlasový rejstřík a určitě mě to posune dál. Režisér Stano Slovák postavu Marie rozdělil na více interpretek, aby tak zdůraznil různá věková období. To se mi zdá dobře vymyšlené. Na začátku se mihne maličká holčička, a pak nastupuji já jako mladá Marie. V druhé polovině se prolínám se starší Marií. Zahrát šestnáctiletou a pak skokem padesátiletou ženu by asi nebylo moc věrohodné, takže propojit to dvojí pojetí je dobrý nápad. Celé Evangelium podle Marie začíná ukřižováním Krista a následně se příběh odvíjí v retrospektivě. Na začátku druhé půlky mám duet se sedmiletým Ježíškem. Potom mě vystřídá dospělá Marie. Celým Evangeliem provází Jan Evangelista, který propojuje děj. Postihujeme tak všechny důležité okamžiky ze života Marie.

Jste věřící?
Věřící nejsem.

A hledala jste si při přípravě nějaké informace o Panně Marii?
Při čtených zkouškách jsem se dozvěděla, že v evangeliích toho o Marii moc není. Začala jsem pátrat sama. Na první aranžovací zkoušce jsem měla k režisérovi i dramaturgovi milión otázek. Hlavně mě zajímalo, zda mám brát Marii v této fázi jako normální holku, ženu nebo postavu plně oddanou Bohu? Je to normální bytost? Dramaturg Jan Šotkovský mi na to řekl: „Cos to vlastně četla?“ a doporučil mi literaturu…

Od momentální práce se vraťme v čase zpět, k začátkům vaší herecké dráhy, nebo ještě dál. Měla jste nějakou uměleckou inspiraci v rodině?
Pocházím z rodiny kartografů. Tomuto oboru se věnovali oba rodiče. Pamatuji si, že jako malá jsem měla celý pokojíček polepený a vyzdobený mapami, které sami nakreslili. Dnes už dělá každý trochu něco jiného… Ale přece jen v rodině nějaké umělecké kořeny jsou. Mí prarodiče se věnovali kumštu ochotnicky.

Navštěvovala jste gymnázium s uměleckou profilací… Co si pod tím máme představit?
Gymnázium Pavla Křížkovského nabízí tři obory – výtvarný, dramatický a hudební. Ta škola byla parádní. Málo studentů, všichni jsme se znali. O přestávkách se třeba hrálo na klavír. Neustále byly nějaké recitály a koncerty. Umělecká nálada čišela odevšad. Na rozdíl od konzervatoře jsme měli i obecné předměty, takže mě potkala chemie, fyzika, zeměpis. Na druhou stranu jsme tam měli dějiny umění, divadla, hudby, a to byly obory, které mě hodně zajímaly. Rodiče byli v klidu, doufali, že pak budu pokračovat na vysoké škole neuměleckého směru. Ale já jsem si představovala, že budu kritička nebo kunsthistorička.

To je ovšem teorie, dělala jste nějakou uměleckou činnost už v dětství? Hrála jste na něco?
Mým hudebním nástrojem byla příčná flétna. Po letech přiznávám, že jsem ji nesnášela, a dodnes na ten nástroj neumím hrát, navzdory tomu, že jsem se to učila osm let. Do dramatického kroužku jsem začala chodit v posledních ročnících gymnázia. Začalo mě zajímat, co se tam děje.

Rodiče se smířili s tím, že se budete věnovat umění?
Pravda je, že jsem v rodině první, která se vymanila a jdu si vlastní cestou. A naši mě vždycky ve všem podporovali. Mamka prý jako malá snila o tom, že bude herečkou. Odtud asi vítr vane. Fandí mi a všechno prožívá se mnou. Taťka chodí do divadla také často, a i když tomu možná úplně nerozumí, vždycky mě pochválí, že jsem šikovná a skvělá. A mamka vlastně tak trochu určila moji cestu. Čirou náhodou totiž objevila, že se pořádá letní škola muzikálu. Dlouho mě přemlouvala, ať se přihlásím. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem šla.

Ale vy jste se zpěvu věnovala už předtím, ne?
Ve škole se učil klasický operní zpěv, ale to mě nebavilo. Chtěla jsem zpívat moderní populární písničky, které jsem znala z rádia. Tak jsem několik let chodila na ZUŠ v Brně k paní učitelce Janě Matysové, která učila popový a muzikálový zpěv.

A jak to bylo s JAMU?
Pomohla náhoda. Na zmíněné letní škole muzikálu jsme měli herecký workshop s Láry Kolářem (Ladislav Kolář – herec MDB). Navrhl mi, abych se přihlásila na JAMU. To bylo v létě před mým nástupem do septimy, dva roky do maturity. Dlouho jsem to zvažovala, nakonec jsem přihlášku podala a vzali mě. Souběžně jsem se tedy připravovala na maturitu a studovala první ročník na muzikálovém herectví. Vzpomínám si, jak spolužáci chodili Brnem při posledním zvonění, a já dělala zápočet z akrobacie, trápila jsme se na žíněnce, dělala kotouly a salta… První rok jsem na JAMU vůbec dost bojovala. Na startu jsem oproti konzervatoristům byla trošku pozadu, oni už měli za sebou základy herectví… A já při hodinách herectví vůbec netušila, která bije. S tancem to bylo ještě horší, nikam jsem dříve trénovat nechodila a připadala jsem si jako poleno. Nic mi nešlo. Zpěv sice nebyl těžký, ale chtěli po mně něco jiného, než jsem uměla. Ve druhém ročníku se to ale zlomilo a začalo se dařit.

Zmínila jste potíže s tancem. To na parketu asi kluci od vás utíkali…
Ani nevím, možná máte pravdu. Dodnes nemám v oblibě zvedačky. Choreograf Michal Matěj mě vždycky nabádá: „Musíš se zpevnit, on tě pak lehce vynese…“ To se to mluví, ale když jste dva metry nad zemí, není to příjemný pocit. Některé role musím hodně trénovat. Když se pak do toho dostanu, jsem za to ráda. Takhle se to stalo například v Kočkách, na ty ráda vzpomínám.

Zajímalo by mě, zda jste znala brněnská divadla?
Je to ostuda, ale vůbec ne. Neznala jsem ani zdejší herce. Všechno jsem doháněla na vysoké škole. Nikdy jsem nemyslela, že budu herečkou. Všechno se tak osudově semlelo. Dramaťák na gymplu, to mi spíš připadalo jako legrace, taková klubovna, kde jsme se jako studenti sešli. Na střední jsme měli povinná představení v Mahence, to jsme ale většinou nenápadně mizeli do nedalekých hospod. Přerod u mě nastal ve třetím ročníku, kdy jsem hostovala v Bídnících. Do té doby jsem neznala ani Alenu Antalovou, Dušana Vitázka. A o Městském divadle Brno jsme vůbec netušila, jak vypadá. Divadelního světa jsem byla opravdu neznalá.

Jak vás tak poslouchám, dokážete jít za svými cíli…
Hereckou školu jsem si prosadila, to je pravda. Nevím, co bych tenkrát dělala, kdyby mamka s taťkou byli proti mému studiu na JAMU. Jinak nechávám věci plynout, snažím se být v pohodě a naslouchat druhým, zvláště manželovi. Ten je mi velkou oporou. Mám fajn období, hodně hereckých příležitostí, velmi krásných. Tento rok se opravdu daří.

Nedá mi to a zeptám se – co vy a mateřství?
Vidíte, s rolí Marie je to velmi aktuální téma… Přiznám se, že dnes, kdy jdu z role do role, si nedokážu představit, že bych měla být několik měsíců doma. Rodinu chci mít, ale zatím to neplánuju. Uvidíme, co přinese život. Předpokládám, že po mateřství začnu divadelní i okolní svět vnímat úplně jinak. Posunu se ve středobodu vesmíru k svému dítěti, takže mi pak určitě všechno ostatní přijde jako banality. Pozoruji to u svých kolegyň a kamarádek v mém věku, které jsou na rodičovské dovolené. Scházíme se každé úterý, a ony všechny přivedou své děti, probíráme úplně jiné problémy než ty divadelní. Trochu pokukuji, jak jejich ratolesti rostou, někdy brečí, jindy se smějí. Najednou vidím úplně jiný svět. Trochu jim závidím a těším se, až to přijde, že to bude nádherné.

Andrea Zelová (rozená Březinová)
Narodila se roku 1987 v Brně. Vystudovala Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací v Brně, poté JAMU, obor muzikálové herectví (absolutorium 2010). Už v průběhu studia hostovala v Městském divadle Brno a v Janáčkově divadle. V angažmá v MDB od roku 2010. Nejraději vzpomíná na role: Divá Bára (postava Báry), Jméno růže (postava Dívky), , Jakub a jeho pán (Agáta), Kočky (Bambalerina), Flashdance (Gloria), Benátský kupec (Jessika), Noc na Karlštejně (Alena), Duch (Oda Mae Brownová), Mendel aneb vzpoura hrášků (Emma Denkerová), Titanic (Alice Bean), Červené komety (Bibi Krollová).

Zadáno pro Městské divadlo Brno - více zde.