Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Lucie Bílá: Vrátit se k sobě samé

autor: archiv divadla

Muzikál CARMEN v Hudebním divadle v Karlíně dosáhl na 250 repríz, a zdálo se, že směřuje k derniéře. Zájem je ale stále, takže i když 23.října se na delší dobu s diváky rozloučil, Lucii Bílou v roli vášnivé krásky bude mít publikum možnost vidět i v příštím roce. Jaký má Lucie vztah ke své postavě? Jak se jí pracovalo se zahraničními tvůrci? A co plánuje na nejbližší dobu? To bylo jen pár otázek, na které nám zpěvačka odpověděla.

Žijete s Carmen už poměrně dlouhou dobu. Považujete ji za svou součást?
Jsem pouze herečka a Carmen je jedna z mých rolí, ale samozřejmě, že je mi v mnohém blízká. Je to temperamentní role, která je plná lásky. A když jde o lásku, tak umí jít i sama proti sobě. V tomhle je mi podobná. Ale to, že na konci představení zemře, to bych ještě - s dovolením – nechtěla. A aby se tak stalo kvůli muži, z toho už jsem vyrostla.:-)
Ta doba, kdy jsem v Bídnících hrdě umírala na barikádách a měla pocit, že jsou to opravdu já, už je taky pryč.
Ale stejně je to příjemný pocit, kdykoli vstupuju do divadla, podepíšu prezenčku, už se pomalinku stávám Carmen a stále jí kousek ve mně zůstává. Strašně mě ta krásná, divoká, vášnivá ženská baví. Proto jsem také ráda, že ve chvíli, kdy už producenti chtěli projekt ukončit, si lidi vymodlili pokračování. Takže i v nové sezóně budou mít možnost Carmen vidět a věřím, že tak hned neskončí. Protože to představení je stále pěkné, lidi na závěr ve stoje tleskají a nikdy neodcházejí nespokojení.

Jako herečka a zpěvačka jste si vyzkoušela jak velké sály, tak i komorní scény. Co je vám bližší?
Ono je to pokaždé jinak. Když zpívám za doprovodu Petra Maláska v malém sálku, potřebuju lidem vidět do očí a také chci, aby mi oni viděli do tváře. Nejde jen o emoce, které se odehrávají v hlase, ale i o to, že je mi to vidět na tváři. Tak se lidé přesvědčí, že to , co jim předávám , není hrané, že to opravdu na jevišti prožívám.
U Carmen to bylo poprvé, co jsem se nebála premiéry. Měla jsme pocit, že si hraju já sama na jevišti a že v sále nikdo není... To máte jako s dětmi –o jedno dítě se bojíte, ale když je jich víc, tak věříte, že se o sebe nějak postarají. Takže mám ráda obojí, a nechtěla bych jedno či druhé upřednostnit.

Jaká pro vás byla spolupráce se zahraničním režisérem? Nebyl problém v komunikaci?
Vůbec ne. Rozuměla jsem si i s autorem hudby Frankem. Mám pocit, že oba dva pánové dělají to co já a co dělá většinu nás komediantů - dorozumíváme se prostřednictvím citů. I když jsme při zkoušení měli samozřejmě k dispozici překladatele, aby nás tzv. někdo jistil a nezdržovali jsme se, ta spolupráce pro mě byla velmi příjemná. Oni jsou oba úžasní a tak nějak voňaví tím světem. Pro mě byl zajímavý jeden moment. U nás už mě nikdo moc nechválí, protože už mě berou jako samozřejmost. A teď najednou přišli lidé ze světa,a já měla pocit, že si mě považují víc. Na žádné tiskovce neopomněli zmínit, že jsou rádi, že s nimi spolupracuju zrovna já, a že jsou za to vděční. Myslím, že si více uvědomují, že. režisér pohřebuje dobrého interpreta,a umí si toho vážit. Já jsem si to opravdu užívala jak princezna – byla to pro mě motivace navíc. Protože takové jednání, kdy vám fotograf řekne, že hezkou ze mě neudělá, ale že bude dělat co může, to moc povzbuzující není a nic ze mě nedostane. Ale když mě někdo pochválí, že jsem hezká, tak – i když vím, že třeba trošku lež – najednou se tak začnu cítit. Takže, z tohoto hlediska byla veškerá komunikace a spolupráce velmi příjemná a motivující.

Poslední letošní Carmen je za Vámi. Co připravujete teď?
Teď mě čeká úžasná věc. Poprvé, po pětadvaceti letech vydávám vánoční album, a to s Petrem Maláskem, s velkým symfonickým orchestrem a s chlapeckým sborem Boni Pueri pod vedením sbormistra Pavla Horáka. Vychází 2.listopadu, kdy bude mít zároveň křest. Je to krásné noblesní album, texty napsal Pavel Vrba – a já jsem na ně velmi pyšná.

Jaké jsou to písničky?
Já jsem chtěla, aby to byly vánoční věci, které mají nový kabát, nové aranže. A hlavně jsem se tam nechtěla moc předvádět, ty písničky by jen měly doplnit příjemnou vánoční atmosféru, kdy lidé večeří, rozbalují dárky a poslouchají pěknou muziku. To cédéčko je i pro mě takový pěkný dárek, s krásným obalem od Dušana Šimánka, a věřím, že se k němu budou posluchači vracet. Možná je to moje poslední vánoční album, ale vůbec by to nevadilo, protože si myslím, že v dohledné době lepší neudělám.

A co další plány?
Pak k tomu pořádám vánoční turné, a v lednu mám volno. Těším se na něj už rok.
Á pokud jde o další – mám dvě role Carmen a Lucii Bílou. A mám pocit, že tu druhou jsem teď docela dlouho zanedbávala. Takže bych teď potřebovala trošku Bílou upřednostnit, koncertovat – vrátit se sama k sobě.

1.11.2010 23:10:17 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!