zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jazzman Rudy Linka: Jazz a jízda autem mají leccos společného

Jazzman Rudy Linka

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Jazzman Rudy Linka sice před několika desítkami let emigroval, a nyní trvale žije a pracuje na druhé straně oceánu, nicméně do Čech se vrací pravidelně. Na počátku listopadu si jej mohou přijít poslechnout fanoušci do Městské knihovny. Koncert se koná 3. listopadu 2010 od 19:30 h ve velkém sále Městské knihovny Praha.

  • Na co se mohou těšit diváci na koncertě v Městské knihovně?
    Náš repertoár se neustále rozrůstá nejen o nové skladby, ale i o skladby, které jsem nahrál už dávno, ale „naživo“ jsme je nikdy neuváděli. Moje kapela a vůbec náš přístup k hraní je založen na komunikaci, a to nejen mezi hudebníky, ale i s obecenstvem. V Městské knihovně v Praze budeme hrát poprvé a už se těšíme.


  • Co znamená název koncertu AREA CODE 212?
    212 je předvolací číslo Manhattanu, kde bydlím a kde tvořím. Jak vidíte, už i v tom názvu našeho koncertu je Komunikace.
  • Je pro vás účinkování v Čechách něčím jiné než v zahraničí?
    Čechy jsou místo, kde jsem se narodil. A to samo o sobě vytváří jinou atmosféru a situaci. České obecenstvo je opravdu vnímavé. A já bych si dovolil naprosto subjektivně prohlásit, že jedno z nejlepších na světě.
  • Chodí na jazz spíše mladí nebo starší posluchači?
    Na naše koncerty chodí opravdu lidé v každém věku. Od 8 do 88. Moc mě to těší.
  • Tento měsíc jste se objevil na titulní stránce časopisu Mercedes Benz......
    Ano, vím o tom a moc mě to potěšilo. Já MB sice nevlastním, ale rád řídím a rád jezdím dlouhé vzdálenosti. Doma v New Yorku jezdím Volvo XC 70 a v Čechách Peugeotem 407. V NY automat a v Čechách manuál. Skvělá kombinace.
  • Má řízení auta a jazz něco společného?
    Ano, Je úžasné, že v hraní jazzu, což je hlavně o improvizaci, a v řízení auta se dá opravdu najít leccos společného. V podstatě jde o stejnou věc – být neustále připraven zareagovat na vše, co se kolem vás právě děje.
  • Kolik koncertů absolvujete ročně?
    Já hraju v podstatě pořád. I když třeba jde o nahrávání televizní hudby, nebo spolupráci s jinými kapelami. S mým triem odehrajeme přes sto koncertů ročně.
  • Hrajete rád s trvalými spolupracovníky nebo vás baví poznávat nové?
    Odpověď na obě otázky je jedno velké YES! Je skvělé hrát s lidmi, se kterými hrajete už dlouho. Ale na druhé straně v New Yorku je tolik úžasných muzikantů, se kterými bych si chtěl zahrát! Dva z nich přijedou se mnou do Prahy a budeme společně účinkovat v Městské knihovně. Je to bubeník Hayden Hawkins a basista Chris van Beest. Oba jsou skvělí hráči a hlavně velice citliví komunikátoři.
  • Jaký je váš osobní největší zážitek z poslední doby?
    Zážitek není z jeviště, ale z jedné úžasné party. Byl jsem na 80.narozeninách saxofonisty Sonnyho Rollinse. Byl tam Jim Hall, Ornette Coleman, Jashua Redman a mnoho dalších. To byl pro mě asi jeden z největších zážitků mého života.
  • Vracíte se do Čech pravidelně. Čím vás lákají?
    „Láká“ mě moje maminka, sestra, bratr, moji přátelé, ale také moje chalupa na Šumavě, kde je opravdu krásně. Pak třeba kavárně Imperial na Poříčí a ... to bychom tu byli dlouho.
  • Tak ještě poslední otázku – jaké jsou vaše plány na tuto sezónu?
    Nedávno za mnou přišli z ČT, jestli bych jim udělal talk-show. Ten nápad mě moc zaujal, takže teď budeme točit pilotní program. Pořad se jmenuje A co teď? A myslím si, že přesně vystihuje moji životní filozofii. Samozřejmě, že ze všeho nejdřív jsem nahrál znělku. Tu uslyší v premiéře ti, kdo přijdou na koncert. Na všechny se těším 3. listopadu od 19.30 hodin ve velkém sále Městské knihovny v Praze!
  • 25.10.2010 11:10:59 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory