Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Co takhle Radio Wave – rozhovor s Tomášem Turkem

autor: archiv

Máte-li rádi alternativu, jistě si rádi najdete internetové Radio Wave. O jeho směřování, o muzice a také zbytečné nesnášenlivosti jsme si povídali s hudebním dramaturgem Tomášem Turkem.

Jak byste představil čtenářům program radia Wave – co vy sám pokládáte v jeho rámci za nejdůležitější?
Radio Wave je důležité jako celek - jakožto platforma pro hudbu, kulturu, publicistiku a sport, které u nás v komerčním sektoru nedostávají šanci se prosadit. Ne snad proto, že by postrádaly dostatečnou atraktivitu pro posluchače, ale proto, že komerční média jsou u nás bojácná v objevování nových, apriori ne-mainstreamových rozměrů všech těchto oblastí. Všechno si musí nejprve pečlivě otestovat a jsou proto často za skutečným děním hodně pozadu. Program Radia Wave je tedy napěchovaný publicistikou a aktuálními informacemi napříč žánry. A to v těsném sepětí s hudbou, která neodráží momentální, a o kvalitě naprosto nevypovídající hitparádová, potažmo prodejní, měřítka. Nejdůležitější je relevance se světovým a domácím hudebním děním, s poměrně přísným kvalitativním měřítkem. Jednou z našich nevyřčených snah je taky ukázat, že veřejná služba médií je v dnešní době nezbytná. A zároveň chceme zbavit ono problematické slovo „veřejnoprávnost“ nádechu něčeho zatuchlého, zkostnatělého.

Zhruba před rokem čelilo Radio Wave různým výpadům a obviněním z oficiálních míst (např. z propagace fašismu). Jak se situace proměnila od té doby? Jste v programování opatrnější?
My jsme se tehdy žádného porušení kodexu nedopustili. K tématu odehrané písně Swastika Eyes toho už myslím bylo řečeno víc než dost. Jinou otázkou je, do jaké míry mají všechny tyhle rozbory ve finále dopad. Zdá se, že žádný. Na nejrůznější neopodstatněná a absurdní nařčení jsme ale už tak trochu zvyklí. Bohužel i na to, že nejrůznější lživá obvinění lze pronášet, aniž by se cokoliv stalo. Opatrnější být nemusíme, protože jsme - co se týče porušování kodexu - byli obezřetní vždycky. Daná pravidla Českého rozhlasu prostě dodržujeme.

Jak jste se vy sám dostal k Radiu Wave?
Na dvoře Fakulty sociálních věd v Praze mi před čtyřmi lety kamarád řekl, že na Českém rozhlase startuje stanice pro mladé a že shánějí lidi. Šel jsem se tam tedy druhý den podívat a bylo to. Před tím jsem byl na volné noze. Psal jsem o hudbě, studoval na UJEP v Ústí n.L. a FSV UK v Praze.

Hranice toho, co se dnes nazývá alternativní kulturou (resp. alternativní muzikou) jsou velmi pohyblivé. Co je střední proud, se dá celkem snadno definovat, ale co je to vlastně alternativa, je obtížně postižitelné. Co je to podle vás?
Spíš je na místě otázka, co je alternativa u nás v Česku. To, co na Radiu Wave hrajeme, často zní v kontextu s ostatními českými rádii jako naprostý underground. Ve světovém kontextu ale přecházíme z mainstreamu k alternativnějším polohám. Právě absence rádia veřejné služby pro mladé v minulosti, a pochopitelně i předlistopadová totalita, způsobily, že hudba, která je v západním světě pokládaná za regulérní a nezbytnou součást popkultury, u nás stále mnohým zní jako vetřelec. A strach z neznámého vždycky produkuje u určité části populace agresivní reakci.
Alternativa je pro mně zároveň synonymem toho, co nabízí RW. Je to poskytnutí možnosti výběru. Pokud je posluchač unaven diktátem apriori spotřebních médií, která ve finále zní prakticky totožně, může si vybrat jinou cestu. Alternativa je slovo často zneužívané a je vždycky důležité, v jakém kontextu ho potkáte. V hudbě to je pro mě cesta chtění něčeho víc, než je jen konformní muzak. Je to nebojácnost vystoupit ze stáda.

Jaký hudební styl máte vy sám rád?
Podvědomě inklinuju k alternativnímu rocku, ale kdybych zůstal zabředlý v jednom stylu, bylo by to příliš omezené. Kapel a interpretů, které obdivuji, je spousta. Když mě probudíte ve čtyři ráno, asi budu mumlat jména jako Nick Cave, Lou Reed, The Drones, Black Heart Procession, Fuck Buttons, Dirty Three, Cat Power, Animal Collective, Woven Hand, Portishead, Liars, Suicide, John Cale, The Black Angels, Leonard Cohen, The Roots, Miles Davis, Gang Gang Dance, HTRK, Tom Waits, Einstuerzende Neubauten. Tohle jsou většinou postarší harcovníci, kteří mi utvořili rámec, ze kterého vyrážím na nejrůznější výpravy do současného dění.
Mohl bych sice narcisistně chrlit spousty dalších interpretů, což by ale působilo jako kasání se neznámými jmény a také se to často v podobných dotaznících stává. Třeba k poslechu mladých tahounů, kolem losangelského klubu The Smell, současné brooklynské nebo melbournské scény si nalaďte naše rádio.

Jste sentimentální vůči některým hudebním „avantgardám minulosti“ a zařazujete je do hudebního programu, nebo sázíte jednoznačně na dnešní muziku?
Z předchozí odpovědi je zřejmé, že „avantgardám minulosti“ říkám jednoznačně ano. Ale při plánování playlistu se, seč to jen jde, snažím momentální osobní oblíbence držet na uzdě. Pokud budete hrát v rádiu to, co se líbí hlavně vám, vytvoříte zaručeně špatné rádio. Tolik skupin ale dnes znovu (a pokolikáté už?) zní například jako The Velvet Underground, že se neostýchám tu a tam jejich dvaačtyřicet let starou hymnu zařadit vedle několik dní čerstvé svěženky od Vivian Girls.

Jste aktivní hudebník?
Ne. Všichni mí hudební hrdinové mi přišli příliš skvělí na to, abych si myslel, že bych se jim mohl vyrovnat. Někdy toho lituju.

V čem konkrétně spočívá práce hudebního dramaturga – kde čerpáte inspiraci?
Jsem v neustálém honu za novou hudbou. Nasazuju novinky i starší věci, sestavuji denní playlist hodinu po hodině tak, aby bylo zřejmé, že naše rádio není samohrajka, ale že nad výběrem hudby někdo přemýšlí a pracuje s náladami. Což je myslím jedna z našich devíz. Inspiraci čerpám prakticky neustále z koncertů, festivalů, hudebních časopisů, knih a internetu. Moderuji pořad o novinkách a koncertech, rozdávám témata ke zpracování recenzí a dělám spoustu další práce, která na rádiu s hudbou souvisí.

Chodíte rád do klubů – a kam?
Je to už spíš diagnóza. Na koncertě jsem průměrně tak dvakrát až třikrát do týdne. Moc rád na ně jezdím do Drážďan nebo Berlína. V Praze miluju Klub 007, který dává prostor nezávislým promotérům, jakými jsou A.M. 180 Collective, Scrape Sound, Bohemian Like You nebo Silver Rocket. Ti k nám s úctyhodnou vytrvalostí a často pod hranicí jakéhokoliv výdělku vozí to nejsoučasnější ze světové scény. Skvělé koncerty se dějí taky v Divadle Archa, třeba pod patronátem festivalu Stimul, nebo v Paláci Akropolis.

Co ze zahraničí vás nejvíc zajímá – odkud máte nejvýraznější hudební zážitek z poslední doby?
Barcelonský festival Primavera Sound. Pokud máte rádi současnou popovou alternativu a nejste žánrově zacyklení, budete si tam připadat jako děcko v cukrárně. Největší obdiv, až lásku, ale cítím k festivalům pod patronací sdružení All Tomorrow´s Parties. To je jednoduše ráj na zemi. Běžte a vygooglujte si je.

V jednom z výpadů vůči stanici Wave bylo řečeno, že její „posluchači nejsou budoucností národa.“ Jak jste tohle vnímal – jako urážku nebo spíše jako pochvalu (ve smyslu non-konformity)?
Vnímal jsem ho jako natolik scestný a nepochopitelný výrok, že jsem ho považoval za nesmysl, který se časem dovysvětlí. Dnes už se prý generální ředitel Richard Medek za něj někde v novinách omluvil. Myslím, že od té doby padlo na naši adresu z některých jiných úst spousta dalších kontroverzních bonmotů, které se ale tolik neujaly. Nemáme potřebu stavět na odiv, jak jsme non-komformní. Tahle urputná snaha často vypovídá o opaku.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Svoje působení na Radiu Wave vnímám zatím jako nedokončenou cestu. Stále s opatrným optimismem věřím, že rozum zvítězí nad lobby, korupcí a apatií a budeme si moct znovu poslechnout Radio Wave i v autě nebo na zahradě na FM. Dokončení rozhlasové digitalizace je totiž oproti té televizní v nedohlednu. Dokonce jsem jednou slyšel, že svůj zájem o existenci Radia Wave na FM „prodávám jako lidský práva“. Rád bych věřil, že si hlavně mladší generace uvědomí, že má ve svobodné zemi skutečně svrchované právo na zpravodajství a kulturu, která není pod diktátem aktuální politické situace nebo postavení těch kterých komerčních subjektů. S kulturou a zpravodajstvím jednoduše nemůžeme nakládat jako s potravinami. Skončili bychom brzy mentálně i morálně zpět na stromech.

30.11.2009 00:12:55 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel