Scéna.cz 

Recitál dua Ivana Tomášková – Renata Ardaševová

Vydavatelství ArcoDiva přišlo se zajímavým recitálem brněnského dua Ivana Tomášková – Renata Ardaševová. V převzatých nahrávkách Českého rozhlasu Brno z let 1998 (Schnittke a Stevenson) uvedlo na český trh trvalých nosičů zvuku slohově historicky orientovaná díla skladatelů druhé poloviny 20. století a přidalo k nim nahrávku poslední sonáty Bohuslava Martinů z roku 1994. Alfred Schnittke komponoval svou Suitu ve starém slohu ve velmi přísně dodrženém rámci raného klasicismu. Neuvádí se, je-li to hudba plně originální či je-li do nějaké míry založena na převzetí či citaci historické hudby. Skladatelova kázeň tváří v tvář historickému stylu je obdivuhodná a nejsou-li to úpravy starých předloh, je nutné se s úctou sklonit i před živou invencí a žánrovou čistotou jednotlivých vět.

U nás málo známý skotský skladatel Roland Stevenson vytvořil své Tři groundy (Three Grounds) jako transkripce cembalové sonáty Henryho Purcella pro sólové housle. Pokusil se tu dodržet i vícehlas předlohy, která je ovšem z povahy cembala důsledně akordická či polyfonní. Výsledkem jsou značné virtuózní nároky na sólistu, srovnatelné s požadavky Johanna Sebastiana Bacha v partitách a sonátách. Ve výkonu Ivany Tomáškové, ve Schnittkeho Suitě hrající velmi živě a rozmanitě, to do Stevensonovy vícehmatové polyfonie přece jen vnáší místy rozpačitou strnulost a menší tónovou tvárlivost. Je to však polyfonní výkon stále ještě obdivuhodný. Stevensonův Recitativ a Air pro housle a klavír už není tak slohově rigidní: zejména klavír sem vnáší souzvukové myšlení 20. století, historická inspirace je patrná hlavně na klenuté melodické linii houslí. Tu přednáší Tomášková barvitě a s velkolepým smyslem pro gradační účinnost tektonického oblouku, na velké ploše stoupajícího k vrcholu a krátce pak poklesajícího k závěru. Velmi krásná a ve výrazových prostředcích rozmanitá je Sonáta č. 3 Bohuslava Martinů. Interpretky citlivě zvládají stavbu i citový náboj rozlehlého díla, v nosnících tektonického rozvoje založeného na technicky náročných liniích a pasážích, ale co chvíli jihnoucího vyhraněně česky lidově prostou lyrikou až typického „studánkového“ melodického náboje. Renata Ardaševová je houslistce spolehlivou vpravdě komorní partnerkou: je přesná, úhozově rozmanitá a přitom velmi ukázněná. Ani jednou housle nekryje a přitom je v celkovém výsledku jejího klavíru nejen dost, ale je zřetelné všechno výrazové bohatství, jež se v něm uplatňuje. To je ovšem rovněž zásluhou nahrávacího týmu brněnského rozhlasu, jehož zvuk je v obou nástrojích barvitý a vyrovnaný a má bohatě širokou stereofonní bázi.

ArcoDiva UP 0077 – 2 131
Alfred Schnittke: Suita ve starém stylu pro housle a klavír; Ronald Stevenson: Tři groundy pro sólové housle a Recitativ a Air pro housle a klavír; Bohuslav Martinů: Sonáta č. 3 pro housle a klavír H 303

Ivana Tomášková – housle, Renata Ardaševová – klavír. Hudební režie Petr Řezníček, zvuková režie František Šlechtický, 2005. Celkový čas 56:46