zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební tipy 58. týden

Tři vstupenky na 26.

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

Tři vstupenky na 26.
Yves Montand, hvězda francouzského šansonu a jeho cesta ke slávě. Francouzský hudební film (1988). Dále hrají: M. Mayová, F. Fabianová, P. Fierry, C. Marcollová a další. Scénář a režie Jacques Demy. Film je okouzlující směsicí fantazie a reality a připomíná velké muzikály zlatého věku Hollywoodu. Yves Montand, který hraje sám sebe, se vrací do rodného města Marseille, aby se objevil v autobiografickém muzikálu. V Marseille hledá dívku z baru, kterou kdysi miloval. Setkání s mladou talentovanou Marion jim osudově zasáhne do života. Yves Montand, ač stárnoutcí, ve filmu dokazuje, že byl a zůstává velkou hvězdou francouzského šansonu.
Vysílání: 09.7., 20.55 hod., ČT art

Televizní písničky a songy Vlastimila Hály
Dáme si do bytu a jiné skladby známého skladatele Vlastimila Hály, od jehož narození uplynulo před dvěma dny 100 let (2005). Zpívají: J. Bek, I. Kačírková, K. Hála, J. Zelenková, Y. Simonová, M. Chladil, K. Gott, P. Filipovská, H. Vondráčková, J. Petrů a další. Vlastimil Hála (*7. 7. 1924 – †29. 7. 1985) byl český trumpetista, skladatel, aranžér a režisér, bratr klavíristy a skladatele Kamila Hály. Jako autor je znám zejména svou tvorbou na poli filmové, scénické a jazzové hudby. Z kinematografické oblasti je třeba zmínit hudbu pro filmy Starci na chmelu, Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Šest medvědů s Cibulkou. Na snímcích Limonádový Joe spolupracoval s Janem Rychlíkem a Dáma na kolejích s Jiřím Bažantem a Jiřím Maláskem.
V televizním prostředí byla natočena řada jeho písniček, z nichž nejznámější je hned ta první – Dáme si do bytu, která se proslavila i svou televizní "klipovou" podobou. Tu a mnoho jiných v pořadu uslyšíte v podání největších československých hvězd minulého století.
Vysílání: 09.7., 23.05 hod., ČT art

Gregory Porter a Metronomy na zámku Hérouville
Netradiční hudební spojení amerického jazzového zpěváka a anglické elektropopové skupiny na francouzském zámku. Na konci 60. let 20. století založil slavný skladatel a producent Michel Magne na zámku Hérouville první rezidenční nahrávací studio. Hudebníci se měli v Hérouville cítit jako doma. Mohli tam v klidu komponovat, nahrávat, užívat si jedinečného prostředí a účastnit se legendárních večírků majitele zámku. Iggy Pop, David Bowie, Pink Floyd, Elton John nebo Bee Gees, kteří na zámku nahrávali jsou jasným důkazem, že Hérouville má své nezastupitelné místo v hudební historii. Po zavření studia v roce 1985 byla budoucnost zámku velmi nejistá. Nakonec se o 30 let později podařilo zámek opět otevřít a umožnit opětovné nahrávání. I proto mohli v roce 2016 v Hérouville společně vystoupit Gregory Porter a kapela Metronomy.
Vysílání: 09.7., 23.35 hod., ČT art
Opakování: 12.7., ČT art

Jak se kalila hudba: Zvukomalba
Čarování v nahrávacím studiu. Příběhy nahrávání popu a rocku. Britsko-americký dokumentární cyklus. Roger Waters: "Jeli jsme na štaci, když zazněl z rádia "Seržant Pepř". Zastavili jsme na odpočívadle, seděli v autě a poslouchali. Pamatuji si, jak jsme vykulili oči..." Roger Daltrey: "George Martin namíchal mistrovské dílo. Napadlo mě, že líp už to prostě nejde." Brian Eno: "Zrodila se nová umělecká forma. Muzika, jíž nebylo možné zahrát naživo. Mohla vzniknout jedině v nahrávacím studiu". V šedesátých letech začaly měnit povahu produkce vícestopé nahrávky a přeměnily studio na zvukovou laboratoř. George Martin: "Pomocí dotáček a různých rychlostí malujete zvukem."
Vysílání: 10.7., 00.00 hod., ČT art
Opakování: 13.7., ČT art

Greenhorns
Koncert z Divadla U hasičů k 40. výročí založení populární country skupiny (2005). Kamera J. Hruša. Režie R. Vodrážka. Kapelou Greenhorns prošla za půlstoletí existence řada muzikantů a zpěváků a vzniklo tolik písní, že mnohé z nich už se staly u táboráků téměř "lidovkami". Hlavní zásluhu na tom všem má hlavní tahoun skupiny Jan Vyčítal, textař, skladatel, kytarista, karikaturista a kdoví co ještě. Koncertem, jehož záznam pořídila Česká televize v roce 2005, oslavila skupina Greenhorns v Divadle U hasičů své čtyřicátiny. Její začátky spadají do roku 1965, kdy koncertovali v beatovém klubu Olympic. Zakládajícími členy byli Honza Vyčítal, Josef Šimek a Marko Čermák. Po absolutním krachu před ortodoxním beatovým publikem se Greenhorni sice zařekli, že na prknech znamenajících svět už nikdy nevystoupí, avšak pozvání na soutěž trampských skupin v Radiopaláci nakonec neodolali. Protože dost výrazně uspěli, obsadil je redaktor Jaroslav Jakoubek v prosinci do "Defilé Mikrofóra", kde si poprvé v přímém přenosu zahráli pět písniček. V následujícím roce 1966 Greenhorni začínají pravidelně týdně koncertovat ve vlastním Camp Clubu. Zvou si jako hosty trampské skupiny a během večera se promítají i grotesky a krátké filmy. Camp Club různě kočuje (restaurace v Riegrových sadech, Karlínská beseda, až nakonec zakotví na dlouhý čas v Praze 4 Na Jezerce). Mimo tuto domovskou scénu účinkuje kapela taky v Luxoru na Václavském náměstí a objíždí republiku s estrádou T. Hořínka Šest strun v údolí a se svým vlastním pořadem Mou židlí je sedlo. Poprvé vystupují Greenhorns v Československé televizi v pořadu Hvězdy zatím bez nebe a poprvé prorážejí "železnou oponu" do západního Německa, kde hrají ve studentských klubech. Veškeré diety proměňují za desky s americkou hudbou (u nás v té době zcela nesehnatelnou) a textil Leviho Strausse... Koncert moderovaný Mirkem Černým připomene ranou éru se zpěvákem Michalem Tučným například písněmi Blízko Little Big Hornu, Červená řeka, Divnej smích, ale i současné hity včetně Battledress či To tenkrát v čtyřicátom pátom. Většinu písní si sám Jan Vyčítal otextoval, jen tu o něm – Honzův song – mu opatřil textem Petr Novotný.
Vysílání: 12.7., 20.15 hod., ČT art
Opakování: 17.7., ČT art

Stanislav Wabi Daněk
O sobě, hudbě a životě vypráví známý písničkář v dokumentu z cyklu Uprostřed běhu (2001). Kamera J. Radek. Režie J. Vondrák. V cyklickém pořadu o folkařích vypráví písničkář Wabi Daněk, vlastním jménem Stanislav (*30. 1. 1947 – † 16. 11. 2017), o svých životních cestách. Narodil se ve Zlíně, tehdy se ještě město jmenovalo Gottwaldov, s hudbou začínal sám, i když otec hrál na kytaru a matka ráda a dobře zpívala, vyučen byl jako svářeč, jezdil se sanitkou. Brzy začal číst, měl rád Rychlé šípy a svět trampingu a skautingu. Hovoří i o seznámení se svou druhou ženou Evou, zdravotních problémech, a dozvíme se řadu dalších zajímavostí z jeho života, i názorů, nejen na vlastní muziku... Natočeno na chatě v osadě, ve zpěvákově oblíbeném prostředí, a archivní písně dokumentují uměleckou cestu. Zazní Píseň, co mě učil listopad, Hudsonský šífy, Outsider waltz, Rosa na kolejích a další.
Vysílání: 12.7., 21.15 hod., ČT art

Mimořádný vlak Ladislava Vodičky
Malý country recitál zpěváka a textaře Ladislava Vodičky, přezdívaného „český Johnny Cash“ (1975). Kamera J. Lebeda. Scénář a režie E. Sedlář. Recitál country zpěváka obsahuje písně ze stejnojmenné gramofonové desky vydavatelství Panton nazvané Mimořádný vlak Ladislava Vodičky. Z jeho hudební tvorby uslyšíte skladby Louka plná koní, Rybář a Líně jako šnek, jeho skladatelský kolega Sláva (Miroslav) Kunst pak složil Krásný kout, Sto písní, Zlatokopecká ze Žatecka a Lány sluncem rozpálené. Texty písní napsali Ivo Fischer a Michal Bukovič. Český country zpěvák, skladatel a textař Ladislav Vodička (*10. 1. 1931 – †7. 3. 1999) vystudoval strojní fakultu ČVUT, zpívat začal v roce 1961 s amatérskou skupinou Tempest. V roce 1966 mu Jiří Brabec nabídl angažmá ve své skupině Country Beat a v témže roce společně s ním přešel do divadla Semafor. V roce 1970 prodělal Vodička mozkovou příhodu a po operaci se rozešel s Jiřím Brabcem. Poté přijal angažmá ve skupině Vodomilové, která vznikla ze skupiny Truckers – Rodeo. Díky specifickému hlasu a orientaci na žánr country se Ladislavu Vodičkovi přezdívalo český "Johnny Cash".
Vysílání: 12.7., 21.55 hod., ČT art

Bill Wyman: Ten z Rolling Stones
Životní příběh muže, který dokázal odejít z jedné z nejslavnějších rockových kapel historie. Britský hudební dokument. Dlouhých třicet let byl Bill Wyman baskytaristou, mimo jiné i nestarším členem, neslavnější kapely rockové historie. Navzdory tomu, že byl označován za toho nejtiššího, byl nedílnou součástí giganta jménem The Rolling Stones. Tedy až do roku 1993, kdy se rozhodl z kapely odejít. Přestože si s ostatními členy ještě v roce 2012 zahrál, o návratu do The Rolling Stones podle svých slov nikdy neuvažoval. Režisér dokumentu Oliver Murray dokázal ve svém díle citlivě využít i rozsáhlého archivu domácích filmů, fotografií a suvenýrů, který Bill Wyman dokumentaristům otevřel vůbec poprvé. Protože byl britský baskytarista vášnivým sběratelem už od válečných let, a jeho vášní bylo zaznamenávání snad každé události, měli tvůrci opravdu z čeho vybírat.
Vysílání: 13.7., 20.15 hod., ČT art
Opakování: 16.7., ČT art., 18.7., ČT art

Elvis (1/2)
Poznejte život krále rokenrolu od jeho prvopočátků až na vrchol slávy. První část amerického filmu (2005). Hrají: J. R. Meyers, R. Quaid, R. Patrick, C. Manheimová, T. Guinee a další. Režie James Steven Sadwith. V roce 1968 má rokenrolová a filmová hvězda Elvis Presley (J. R. Meyers, za svůj výkon oceněný Zlatým glóbem) po sedmi letech vystoupit před diváky v televizní show, aby nakopl svou stagnující kariéru. Je na pochybách a má strach, že před nimi zcela propadne. Vrací se ve vzpomínkách do svých začátků, do roku 1952, kdy ještě jako středoškolák v Memphisu měl sotva na desky svých oblíbených černošských vzorů a na pomádu do vlasů. Snil o tom, že se stane velkým, bohatým muzikantem a vytáhne své rodiče z bídy. Trvalo mu to dva roky, než se mu podařilo nahrát dravý a neotřelý song, který se neustále ozýval v místním rádiu. Od tohoto momentu se začalo o mladém muzikantovi mluvit čím dál víc a jeho talentu si také brzy všiml manažer Tom „Plukovník“ Parker (R. Quaid), který z něj hodlal vytvořit hvězdu první kategorie...
Vysílání: 13.7., 21.50 hod., ČT art
Opakování: 19.7., ČT art

Jana Kirschner
Slovenská zpěvačka Jana Kirschner o sobě, hudbě a životě (2006). Režie J. Vondrák. Jana Kischner, tehdy sedmadvacetiletá černovláska ze slovenského Martina vystartovala na hvězdnou oblohu slovenské pop-music jako raketa. V roce 1996 jako neznámá finalistka soutěže Miss Slovensko poslala na doporučení svých přátel demo kazetu producentovi Jožo Šebovi. Uplynul necelý rok a Jana získala cenu Slovenské hudební akademie jako objev roku. A v roce 1999 už obsadila nejvyšší příčky všech možných anket a soutěží, které na Slovensku existují. Zlatá slavice, Umělec roku, Album roku, Grand Prix Radio. Její hlas i příjemný projev vzápětí oslovil i posluchače a diváky v České republice. Po nesmírně zdařilém duetu s Petrem Hapkou se stala jednou z nejoblíbenějších zpěvaček i české hudební scény.
Vysílání: 13.7., 01.35 hod., ČT art
Opakování: 17.7., ČT art

1.7.2024 11:07:38 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 44 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Hráči (Činoherní klub)

Články v rubrice - Z éteru

Hudební tipy 45. týden

Queen: Rock The World

Queen: Rock The World
Pozadí vzniku kultovního alba News of the World, které přineslo zásadní hity We Will ...celý článek


Hudební tipy 44. týden

Jiří Bulis

Doupě Divokýho Billa
Populární folkrocková skupina v nové sérii hudebních pořadů z pražského klubu Doupě. R ...celý článek


Zuzana Stirská a Gospel Time

Zuzana Stirská a Gospel Time

Zuzana Stirská a Gospel Time
Koncert české zpěvačky a herečky, která nedávno oslavila 70. narozeniny (2003) ...celý článek


Lake Malawi na Metronome Prague

Lake Malawi živě na Metronome Prague

Lake Malawi živě na Metronome Prague
Energická kapela Lake Malawi pod vedením charismatického zpěváka Alber ...celý článek


Jana Koubková výročí

Intimní portrét Jany K.

Intimní portrét Jany K.
Legendární jazzová zpěvačka Jana Koubková oslaví za dva dny osmdesáté narozeniny. D ...celý článek



Časopis 44 - sekce

OPERA/ TANEC

Dagmar Pecková recitál k Roku české hudby

Dagmar Pecková (Foto: Pavel Petruška, zdroj: NetwIN pr

Herečka a přední česká, světově uznávaná, operní pěvkyně Dagmar Pecková se neumí nudit. Sotva ji skončil mezin celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Znamenitý debut kultovního režiséra Paola Sorrentina

Přebytečný člověk

Přebytečný člověk
Nejsou dvojčata, ale přesto jsou v lecčem totožní – podobně jako zdánlivě rozdílné celý článek

další články...