Scéna.cz 

Světová premiéra opery Trillium X

Skladatel, multiinstrumentalista, experimentátor a vizionář Anthony Braxton je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebníků, pedagogů a tvůrčích myslitelů posledních padesáti let. Festival Prague Music Performance nabídne 1. srpna v Centru DOX ve světové premiéře jeho multimediální operní projekt Trillium X. Na díle o čtyřech dějstvích pracoval Braxton pět let a zkoumá v něm témata metafyziky, mystiky i lidského vědomí a s hořkým sarkasmem i osvobozujícím humorem ostří na vysoce aktuální témata. Odhaluje temné vize budoucnosti, ať se týkají globálních katastrof, jaderných hrozeb či soužití robotů a lidí. Celková nálada Trillium X ale není v žádném případě tísnivá. Libreto je jako vždy mnohomluvné a vyžaduje od pěvců, kteří se vyjadřují stylizovanou každodenní řečí, značné hlasové mistrovství. Světová premiéra zazní v podání PMP Orchestra pod vedením Anthonyho Braxtona a jeho dlouholetého asistenta a dirigenta Rolanda Dahindena. Pěveckých partů se zhostí dvanáct mladých zpěváků, kteří mají zkušenosti s experimentálními projekty. V Praze bude uvedena opera jen jednou.

Na unikátním operním komplexu Trillium pracuje Anthony Braxton již od 90. let a lze jej bez nadsázky označit za životní dílo. Vytvořil celkem dvanáct mistrovských filozofických tříaktových oper, které umožňují vzájemné propojení. V Praze bude ve světové premiéře uvedena jeho část Trillium X. Trillium není základnou pro konvenční vyprávění příběhů ve smyslu klasické italské a německé opery. Neexistuje jediná dějová linie, posluchačům je předkládán víceúrovňový sled událostí. Braxton, který je i autorem libreta, dává nahlédnout do jedné primární roviny logiky (nebo asociací) a snaží se přenést diváka do vícenásobného vesmíru pocitů a jednotlivostí. Dílo je vystavěno spíše jako série dialogů založených na logických konstrukcích čtyř (nebo více) výjevů, v nichž postavy rozehrávají řadu scén nebo situačních detailů. „Skutečnost, že za dirigentským pultem stojí Braxtonův dlouholetý souputník Roland Dahinden, je skutečným počinem. Zcela autonomně působící sólové nástroje, které jsou zpěvákům přiřazeny jako jejich alter ega, rovněž působí jako čirá rozkoš. Klavírní mezihry v podání Hildegard Kleeb, která je z Braxtonovy klavírní tvorby dobře známá, přinášejí další smyslové i duchovní vrcholy,“ vysvětluje Timo Hoyer, spisovatel a pedagog, který se dílem Anthonyho Braxtona dlouhodobě zabývá. Uvedení premiéry poslední a nejrozsáhlejší části Trillium L, která celý cyklus uzavírá, je plánováno na rok 2025 u příležitosti Braxtonových 80. narozenin. „Považuji za velkou poctu, že si pro obě premiéry legendární Anthony Braxton vybral právě náš orchestr a festival,“ dodává zakladatel a ředitel Prague Music Performance Jan Bartoš.

Letos osmasedmdesátiletý Anthony Braxton se díky svému vizionářství, ale i mentorství a inspiraci, které zprostředkoval generacím mladých muzikantů, těší nejen v komunitě experimentální hudby velké úctě. Jako saxofonista a skladatel prolomil nové konceptuální i technické hranice americké jazzové a experimentální hudební tradice. Svými vlastními hudebními počiny nebo jako člen organizace Association for the Advancement of Creative Musicians (AACM) založené v Chicagu na konci 60. let, se zařadil po bok tak výjimečných improvizátorů, jako byli John Coltrane, Ornette Coleman, Paul Desmond, Warne Marsch či Albert Ayler, ale i skladatelů, jako byli Charles Ives, Harry Partch a John Cage. Kromě toho rozpracoval vlastní koncepce techniky hry na nástroje, témbru, metra a rytmu, vedení hlasů a nástrojového složení souborů, harmonie a melodie, improvizace a notového zápisu do osobní syntézy těchto tradic s evropskou uměleckou hudbou 20. století, jejíž základy položili skladatelé jako Schönberg, Stockhausen, Xenakis, Varèse a další.

Jeho rozsáhlé dílo nemá obdoby – od raných počinů sólisty-průkopníka v pozdních 60. letech přes eklektické experimenty na značce Arista Records v 70. letech, výjimečný kvartet 80. let až po nedávné počiny jako je jeho cyklus oper Trillium a celodenní hudební projekt založený na zvukových instalacích Sonic Genome Project. Jeho kapely – od malých ansámblů ze 70. let až po ty současné – jsou považovány za ty nejinovativnější své doby a jeho Creative Orchestra Music svedla dohromady odlišné proudy amerických jazzových orchestrů, pochodových kapel a experimentální postupy s tradicemi evropské klasické hudby a dala tak vzniknout naprosto jedinečnému kompozičnímu stylu. Jeho pokračující a rozvíjející se hudební systémy za posledních 15 let, včetně Ghost Trance Music, Diamond Curtain Wall Music, Falling River Music, Echo Echo Mirror House Music a ZIM Music, sloužily jako líheň pro některé z nejzajímavějších umělců současné generace. Braxton je držitel mnoha ocenění, včetně Guggenheimova stipendia z roku 1981, MacArthurova stipendia z roku 1994, ceny Doris Duke Performing Artist Award z roku 2013, ceny NEA Jazz Master Award z roku 2014, a držitel čestných doktorátů z Université de Liège (Belgie), New England Conservatory (USA) a stipendia United States Artists Fellowship 2020.