Scéna.cz 

Filmy Jana Švankmajera

Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara
Snaha po dokonalém kouzelnickém výkonu může zapříčinit osudovou destrukci. První film mága českého surrealismu, autora a režiséra Jana Švankmajera (1964). Kamera S. Malý. První filmový režijní opus Jana Švankmajera, který v době vzniku snímku působil v Laterně Magice, částečně vychází z principů černého divadla. Jeho prvky však umocnil filmovými prostředky. Protagonisty jsou dva kostýmovaní herci s velkými dřevěnými hlavami, kteří se v postavách eskamotérů předhánějí v kouzelnických tricích. Jejich vychloubačná činnost se zrychluje v tak absurdní míře, až se jediným jejím výsledkem stane totální vzájemná destrukce.
Vysílání: 02.4., 20.15 hod., ČT art

Rakvičkárna
Surrealistická maňásková hříčka Jana Švankmajera o sporu, který přeroste v nemilosrdný souboj (1966). Jeden z prvních autorských filmů Jana Švankmajera odráží fascinaci starými jarmarečními boudami a maňáskovým divadlem, v Anglii nazývaným Punch a Judy. Kašpar a Paňáca se tu tlučou paličkou do hlavy, zatloukají se do rakve a vůbec bojují do posledního kousku dřeva a třísky o živé morčátko, které si Kašpar pěstuje a které jediné tu lítou řež přežije. Hudební part je z pera Zdeňka Lišky. Film získal mnohá mezinárodní ocenění.
Vysílání: 02.4., 20.25 hod., ČT art

Historia naturae
Osm krátkých encyklopedických kapitol ve strhujícím animovaném tanci vzniku a zániku. Raný snímek scenáristy, výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera (1967). Rej hmyzu, obojživelníků, ptáků, ryb, savců až k lidské podstatě. Film Jana Švankmajera poskytuje obrazovou pastvu jako ze starých encyklopedií, Brehmových obrázků ze života zvířat či muzeálních procházek... Autorem působivého hudebního doprovodu je Zdeněk Liška.
Vysílání: 02.4., 20.35 hod., ČT art

Byt
Taková nenápadná vzpoura všedních věcí... Absurdní groteska Jana Švankmajera o spiknutí světa proti člověku (1968). Hrají: I. Kraus a J. Herz. Neznámý muž kvůli své zvědavosti uvízne v bytě, kde však platí zcela jiné zákony než všude jinde. Pokus sníst polévku dopadne katastrofálně, neboť lžíce se mění v cedník, vajíčko má doslova těžkotonážní vlastnosti a deska jídelního stolu je někdy propustná. Podobně je to i s postelí... Byt muže obejme, zatkne, nepustí, drží... věci se spikly a muž se marně pokouší vymanit – až do konečné tečky v podobě zdi se jmény jeho předchůdců. Absurdní hříčka o světě, který nechce propustit toho, kdo v něm uvízl? Surrealistická vize depresivního a bezmocného pacienta? Alegorie na restriktivní socialismus? Každý, nechť si v tomto Švankmajerově filmu najde svůj výklad...
Vysílání: 02.4., 20.45 hod., ČT art

Zahrada
Jediný plot, který je opravdu živý. Groteskní podobenství Jana Švankmajera (1968). Dále hrají: J. Hálek, L. Kopřiva, M. Myslíková, V. Borovička, F. Husák a další. Kamera S. Malý. Alegorický snímek režiséra Jana Švankmajera vznikl podle povídky Ivana Krause Živý plot. S hravou nadsázkou vypráví anekdotu o muži, který ukazuje starému známému svou vilu a zahradu, obehnanou živým plotem. Ovšem doslova živým, protože plot se místo keřů skládá z lidí, na které majitel vily něco ví... Na malé ploše se tak vyjevuje zrůdnost pokrytectví tehdejšího režimu i jeho pohrdání člověkem.
Vysílání: 02.4., 21.00 hod., ČT art

Tichý týden v domě
Surrealistický kalendář podle Jana Švankmajera (1969). Muž chvíli sleduje dům na samotě a posléze do něj vstoupí. Zůstane v předsíni a odtud každý den vyvrtá díru do dveří jednoho pokoje. Tou pak sleduje dění uvnitř. Sedmý den do děr vloží rozbušku se zápalnou šňůrou a spěšně odchází... Název absurdní a surrealistické němá grotesky je parafrází Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Jenže v případě Švankmajerova autorského pojetí zvláštní dům neobývají lidé, ale věci.
Vysílání: 02.4., 21.15 hod., ČT art

Kostnice
Sedmdesát tisíc koster v jednom filmu (1970). Kamera S. Malý. Režie J. Švankmajer. Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a nebylo jej třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz. Jeho záznam byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní nádech surreálna.
Vysílání: 02.4., 21.35 hod., ČT art

Zlatá šedesátá: Jan Švankmajer
Nestor českého surrealistického filmu znepokojoval světové publikum svými krátkými filmy již v časech nástupu československé nové vlny (2009). Režie M. Šulík. Jan Švankmajer již platí více než padesát let za ironického kinematografického mága a znepokojujícího analytika našich vědomých i nevědomých poklesků a vášní. Vystudovaný loutkář začínal v divadle Semafor a režijně se podílel na představeních Laterny magiky, kde se jeho důležitým mentorem stal Emil Radok. Právě díky němu propadl filmu jako médiu, které se i díky dramaturgickému uvolnění nejlépe otevíralo svobodné hře imaginace. Jeho animované a kombinované filmy překračují hranice druhů a žánrů a fascinují diváky na celém světě průnikem ke skrytým traumatům moderního lidství. Švankmajerův umělecký styl je těžko zařaditelný a sám se nepovažuje za umělce s výrazným výtvarným rukopisem. V jeho dílech se prolíná animace, citace z historie umění, hraný film i syrový realismus dokumentu. Většinou je řazen k surrealismu a v tomto směru byl silně ovlivněn "prokletým básníkem" Vratislavem Effenbergrem. Jeho dílo, jež i přes pozdější domácí zákazy udivovalo publikum na řadě světových festivalů, ovlivnilo jak domácí umělce, tak i řadu osobitých zahraničních filmařů – Tima Burtona, Terryho Gilliama, bratry Quayovy nebo Shanea Ackera.
Vysílání: 02.4., 21.45 hod., ČT art
Opakování: 03.4., ČT art