Scéna.cz 

Čeští interpreti na Pražském jaru 2010

Jedním z potěšitelných závěrů bilance letošního ročníku festivalu Pražského jara bylo poznání, že se ve hvězdné a mimořádně tvrdé konkurenci zahraničních hvězd neztratili ani reprezentanti českého interpretačního umění a domácí hudby. Tu nejstarší z období baroka hrálo s vervou u sv. Šimona a Judy Collegium Marianum Jany Semerádové na prvním (nikoli ovšem jediném) z festivalových večerů, které poctil svoji návštěvou nový pražský arcibiskup Dominik Duka. Širší stylový záběr si pro své účinkování zvolila Musica Florea Marka Štryncla v Týnském chrámu. Vedle smutečních zpěvů Jana Dismase Zelenky se rozkročila až k hudbě Antonína Rejchy. Pro většinu z nás neznámé skladatelovo Requiem zaznělo v důstojném a strhujícím provedení, o které se bez výjimky zasloužili všichni účinkující.

Svrchovaně suverénním podáním Griegova klavírního koncertu s Pražskými symfoniky a hostujícím dirigentem Marko Ivanovićem nezůstal nikterak pozadu za svými slovutnějšími zahraničními kolegy vítěz soutěže Pražského jara z roku 1998 Martin Kasík. Rovněž nositel 1. ceny a titulu laureátu z loňského 61. ročníku pražskojarní sutěže fagotista Václav Vonášek připravil společně se svojí manželkou, houslistkou Smetanova tria Janou Vonáškovou a na festivalu debutujícím ansámblem Barocco sempre qiovanne zdařilý a po všech stránkách vyrovnaný večer. Vpravdě festivalovým výkonem se v Šostakovičově náročném Klavírním kvintetu g moll blýskl společně se Škampovým kvartetem brněnský pianista Karel Košárek. Také dlouholetý pražskojarní matador, vítěz festivalové soutěže z roku 1982 violoncellista Michal Kaňka připravil pro svůj recitál s klavíristou Pavlem Kašparem netuctový program s díly Beethovena a jubilujících autorů Chopina, Martinů a Otomara Kvěcha, když sám o den dříve oslavil padesátiny. Nesnadnou cestu s náročným repertoárem převážně soudobé hudby zvolila pro své nokturno trojice mladých interpretů Kateřina Englichová, Vilém Veverka a Petr Nouzovský. Tečkou za nekonvenčním večerem byl pak přídavek v podobě Interludia Jacquese Iberta. Vytříbenou interpretací se vyznačovala i obě zbývající nokturna – setkání s exilovým kytaristou Pavlem Steidlem a konečně pěvecký recitál Adama Plachetky. Vycházející hvězda operního nebe, angažovaná od nadcházející sezóny do Vídeňské státní opery, se překvapivě soustředila na písňový repertoár, završený odlehčeným podáním kabaretních songů Arnolda Schönberga. Z trojice matiné v sále Martinů patrně nejvíce zaujala převážně v zahraničí působící mladá varhanice Kateřina Chroboková.

Svým nadšením a vervou, s níž se pustili do Telemanna, Haydna, Mozarta a v přídavcích nádavkem ještě Bartóka doslova uhranuli posluchače mladí členové Baborák Ensemble. Jeho leader Radek Baborák opanoval pódium nejenom oslňujícím výkonem jako sólista na lesní roh, ale také jako sympatický dirigent i bezprostředností, s níž komunikoval s hráči i publikem.

Opožděná oslava loňských sedmdesátin skladatele Jaroslava Krčka přinesla v zodpovědném podání ostravské Janáčkovy filharmonie spontánní úspěch jeho 3. symfonie „Jan Amos“. Oproti její někdejší premiéře s Českou filharmonií, Jiřím Bělohlávkem a Radovanem Lukavským vtiskli dílu jeho nynější aktéři dirigent Petr Altrichter a recitátor Jan Tříska za asistence Pražského filharmonického sboru vyloženě dramatický podtext, který legendární herec podtrhl vedle pozoruhodné hlasové modulace i účinnými gesty.

Rozměr standardního koncertu přesáhlo uvedení kantáty Bohuslava Martinů Kytice, které se na jevišti Národního divadla dostalo působivého scénického ztvárnění. Podíleli se na něm výborně připravení sólisté s Pražskou komorní filharmonií, Pražským filharmonickým sborem, Kühnovým dětským sborem, tanečním souborem Hradišťan za řízení Martina Válka, v režii Aleny Vaňákové a choreografii Ladislavy Košíkové.

Jako jedinečné těleso se prezentovali naši nejmenší zpěváčkové z Kühnova dětského sboru. Se svým sbormistrem prof. Jiřím Chválou nastudovali k 70. narozeninám Jiřího Temla jeho dvě rozverné dětské miniopery Císařovy nové šaty s vtipnou citací slavného ježkovského songu Je to pravda odvěká, že šaty dělaj´ člověka a Kocour v botách. Podle Tomáše Hejzlara předvedli „kromě tradiční profesionální průpravy také spontánní smysl pro komično, takže publikum složené z návštěvníků všech generací během odpoledního představení v pražské Valdštejnské zahradě prožilo velmi příjemné okamžiky“.