FOTOGALERIE - Detail obrázku
autor: Jana Soprová/ Josef Meszáros | datum: 25.11.2007
Jeden z portálů z pohledu herců.
Vinohradské divadlo od sklepa po půdu
Je fascinující procházet divadlem od sklepa po půdu. Každé z míst má svého genia loci, své tajemství, historii. Divadlo prodělalo v průběhu své existence množství rekonstrukcí, a tak možná překvapí, že plynofikace proběhla až v 90. letech (dříve se spálil vagon koksu denně a každodenně se vyvezlo 40-50 kontejnerů popela). K modernizaci elektroinstalace ze 120 na 220 V došlo teprve před čtyřmi lety. A jako kuriozitu ukazují ve sklepě umělecky vyvedenou původní rozvodnou desku a o polovinu menší – funkční sice, ale s naprosto nenápaditým designem - současnou.
Ve sklepě je označeno také místo, kde na sklonku války spadly dvě bomby, ale naštěstí pro divadlo nevybuchly. V podzemí také vznikl z někdejší ladírny divadelní klub, odkud se dá projít do orchestřiště. Při rekonstrukcích přišlo divadlo postupně o polovinu sedadel (z původních 1350 sedadel je jich 650) a také o místa k stání. Dnes je v místech, kde bývalo „bidýlko“, uzavřený prostor zkušebny.
Jevištní technologie 25 výsuvných „stolů“, které tvoří scénu (unikátní v tom, že podobné zařízení se za celou historii objevilo pouze ve třech divadlech), i obrovský lustr, který se dá vytáhnout při čištění až nad strop hlediště (do tzv. lustřiště) a jsou v něm zabudovány lávky pro údržbáře, jsou původní. Stejně tak množství ozdobných prvků, které se po letech znovu odívají do někdejšího lesku (ozdobné prvky jsou i tam, kam oko veřejnosti nedohlédne – tj. například na dveřích na půdu). Na rekonstrukci čekají sochy na průčelí. Za ta léta jsou poškozeny nejen vlivy počasí (jsou doslova nasáklé vodou), ale také holuby (před pár lety tu byla natažena síť a nasazeny poštolky, takže se holubi přestěhovali na Národní dům).