zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Chvění - pocta Petru Zuskovi

Chvění - pocta Petru Zuskovi

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Mezi osobnostmi, jimž byla prokázána pocta (tradiční část festivalového programu) v tomto ročníku Zlaté Prahy, byl rovněž Petr Zuska, dnes již šéf baletu Národního divadla „ve výslužbě“.
Dokument s příznačným názvem předposledního Zuskova díla na scéně ND Chvění natočil v produkci České televize režisér s již takřka monopolním právem na význačné postavy našeho tance - Martin Kubala.

Sleduje zejména poslední rok Zuskovy patnáctileté kariéry na vedoucím postě v baletu ND, která skončila v červnu tohoto roku. Z hlavní časové linie činí odbočky, ohlíží se do minulosti a splétá ze všech těchto vláken velmi plastický umělecký a osobní portrét hlavního protagonisty.
Nechává promlouvat Zusku o jeho původu, o sportovním nadání, o počátcích zájmu o pantomimu a tanec, tedy o věcech víceméně známých, které ale vysloveny přímo na kameru nepostrádají zajímavosti.
V ponorech do minulosti doprovází režisér Petra Zusku na retro výletě do kanadského Montrealu, který se mu na určitou dobu stal domovskou scénou. Potkává zde bývalé kolegy, vynikající tanečníky a tanečnice dnes již v pozicích pedagogů nebo šéfů, kteří jak vidno na něj nezapomněli a ze setkání mají velkou radost. Pokud se Petr Zuska nezabývá zrovna tvořením na sále nebo již přímo na scéně a svou choreografickou práci právě nekomentuje, je v jeho přítomnosti vždy někdo z rodiny, jako neproklamovaný obrazový důkaz toho, jak velice jsou jeho blízcí pro něj důležití. Sám to také několikrát během filmu naplno vy slov&iac ute;. V Montrealu je jeho společníkem syn, na chalupě v odlehlé slovenské krajině se několikrát setkáváme s celou rodinou, manželkou Pavlou bývalou tanečnicí, dcerkou a synem. Z těchto scén čiší naprostá pohoda a prohlašuje-li Petr Zuska, že si zde a v této společnosti nejvíce odpočine a načerpá energii, není to pouhé klišé. Při těchto příležitostech se ukazuje, že se vyzná výborně nejen v tanci. Kamera jej zastihne jak štípe a řeže dříví, připravuje pečeni ale také na farmě své tchyně, kde projíždí koně. Jak Petr Zuska později vysvětlil v debatě s diváky, naučil se to všechno ve skautském oddíle.

Osobní příběh je rovnoměrně vyvažován ukázkami jeho taneční a choreografické tvorby s komentáři, s vyvrcholením v opusu „Chvění“, který předcházel úplně poslední inscenaci, jíž je věnována nemenší pozornost - Sólo pro nás dva v červnu 2017.
Z filmu je zřejmé, že Petr Zuska měl pro svůj odchod do „výslužby“ racionální i emocionální odůvodnění. Patnáctiletý kolotoč už začal příliš odčerpávat jeho síly, potřebuje si tedy na chvíli vydechnout, na druhé straně má v hlavě různé nápady, na něž nebyl čas a které by chtěl nyní zrealizovat, prostě zkusit něco jiného. Věděl, že to bude těžké loučení a že mu nebude veselo - poslední snímky filmu – večírek se souborem na rozloučenou – také ukazují silné pohnutí na obou stranách.
Podle rozpoložení Petra Zusky při besedě po premiéře filmu na Zlaté Praze 29. září se zdá být pocit prázdnoty možná ještě dotěrnější než si představoval. Přestože jej čeká nová a jistě zajímavá práce - např. choreografie pro balet v Českých Budějovicích na hudbu Janáčkovu a Dvořákovu nebo inscenace Romea a Julie v Estonsku.
Martin Kubala ve svém filmu představil v Petru Zuskovi nejen taneční a choreografickou hvězdu ale i ochotného vyprávěče a filozofa kyliánovského typu (je to snad jen žert, že se stylizují s Jiřím Kyliánem do vztahu strýc a synovec?), který se nebojí otevřít a prozradit i velmi osobní pocity a názory, jež se nemusí každému zalíbit. Ať už laická i odborná veřejnost chválí nebo (méně častěji) kritizuje jeho díla, jedno mu nemůže nikdo upřít, jak dokládá také film – jeho veškeré činění a tvorba jsou úporným a vytrvalým hledáním „onoho za tím vším“. A tak držme palce, aby se mu rozjezd do nové životní etapy vydařil a abychom se s ním někdy v budoucnosti opět na scéně ND setkali, ještě než zakotví na nějakém řeckém ostrově a bude se oddávat psaní básní.

16.10.2017 16:10:34 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 12 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Koza aneb Kdo je Sylvie? (Divadlo Bez zábradlí)

Články v rubrice - Recenze

Síla osudu - Verdiho krví nasáklý příběh o lásce odsouzené k záhubě

Lise Davidsen (Síla osudu)

Metropolitní opera v sezóně 2023/24 přináší velmi neotřelou dramaturgii. Vedle osvědčených titulů jako Bizetov ...celý článek



Časopis 12 - sekce

DIVADLO

Jarní prázdniny v Jihočeském divadle

Verneovka (Jihočeské divadlo)

Sněhové podmínky o jarních prázdninách jsou nepředvídatelné, zato program Jihočeského divadla je sázka na jist celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Kamila Ženatá: Všechno jako na počátku světa

Kamila Ženatá

Kamila Ženatá se více než třicet let věnuje umělecké tvorbě a zároveň psychoterapii. Je malířkou, multimediáln celý článek

další články...