Scéna.cz 

Tři mušketýři a já - mnohovrstevnatá iniciace

Dvě světové premiéry během dvou dnů – a dvě rozdílné poetiky. Po Amatérech ve Studiu DVA přichází Tři mušketýři a já na scéně Národního divadla v Praze. Inscenace Dmitrije Krymova není adaptací na první dobrou. Vyžaduje pozornost, imaginaci a především ochotu přistoupit na dětskou optiku. Přesněji řečeno: na návrat do ní. Krymov v ní kombinuje civilní herectví, loutky, filmové střihy i poetickou scénografii do obrazu, který si žádá otevřenost i přípravu. Sledujeme retrospektivní příběh malého chlapce, jehož realita se prolíná s fantazií knih, rodinných vztahů i vlastního „já“. Inscenace je iniciační cestou – k literatuře, divadlu i sobě samému. Generální zkouška ukázala, že lektorský úvod by měl být před každým představením povinností. V opačném případě může divák odejít s pocitem zmatku. A přitom právě v tomto „zmatku“ se skrývá síla celé inscenace.

Autobiografická výprava do světa fantazie

Soubor Činohry ND uvádí ve světové premiéře text napsaný přímo pro něj. Dmitrij Krymov se v Třech mušketýrech a já vrací k dětství – přesněji k okamžikům, kdy mu jeho akční babička předčítala klasiky dobrodružné literatury. Dumas, Verne, ale také atmosféra knih edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství) od Albatrosu, to vše se stává inspirací pro inscenační jazyk.
Jevištní realita se prolíná se světem fantazie, civilní herectví kontrastuje s nadsázkou, technická scénografie se spojuje s výsostně poetickými obrazy. Rychlé střihy, pohyb táhel, propadel, ale i metaforická práce se světlem, barvami, loutkami – to vše tvoří jazyk Krymovova světa. A právě tato kombinace činí inscenaci netradiční, nejednoznačnou – a tím pádem iniciační. Nejde totiž jen o vyprávění příběhu, ale o vnitřní cestu. Pro malého chlapce – i pro diváka.

Enfiláda do Ovocného trhu

Kluk (Jakub Barták nebo Theodor Sláma) se vrací ze školy. Z potemnělé scény vystupují cigaretová světélka, vzápětí se rozsvěcí vitráž dveří. Scénický efekt enfilády – tedy uspořádání několika místností v jedné přímé linii s dveřmi proti sobě – otevírá hloubku prostoru a umožňuje průhled skrze celou scénu až na Ovocný trh. Tento architektonický princip bývá využíván v palácových stavbách, kde vytváří iluzi nekonečného prostoru a slavnostní monumentalitu. Jeviště se mění ve scénu dětství i snu. Kluk vyndává nekonečné množství knih z aktovky, z boku vyjíždí umyvadlo i záchod – příběh může začít.

Mušketýři, ale jinak

Z Dumasova příběhu zůstávají tři klíčové obrazy: souboj mušketýra s gardistou, zápletka s Milady de Winter a závěrečné „všichni za jednoho“. Ale Krymovovo „a já“ přepisuje narativ. Není jasné, zda jde o autora, kluka nebo samotného diváka. Každý si může dosadit své „já“. Zkušenost tak není univerzální, ale osobní. Inscenace se nestává vyprávěním, ale prožitkem.

Herecké typy a archetypy

Filip Kaňkovský je otcem-absentérem, napojeným na mobil. Markéta Děrgelová ztvárňuje starostlivou matku. Babička Veroniky Lazorčákové je laskavá i direktivní – hlavní motor dětské fantazie. Všechny postavy jsou pevně ukotvené ve své funkci, ale zároveň mají prostor k improvizaci.

Scéna, světlo, loutky

Petr Vozněsenskij nabízí proměnlivý prostor – pokoj v boxu může být čímkoli. Měsíční světlo, sluneční záře, podmořský svět. Mušketýři se snesou ze stropu, slepice se mění v pečené kuře, konfety prší ze shora. A v tom chaosu stojí chlapec s hlavou medvěda. Realita a sen se mísí.
Okouzlující je práce s loutkami – kocour, koně, ptáci. Loutkoherci nejsou v pozadí, ale integrální součástí scény. Zvyšují dynamiku i emocionalitu.

Iniciace imaginací

Krymov přináší divadlo, které nelze jen pasivně sledovat. Nabízí zkušenost. Dětství není sentimentem, ale výzvou. V době, kdy děti čtou málo, se inscenace stává apelem. Připomíná, že svět knih může být tím nejsilnějším iniciačním prostorem. Je třeba ho jen znovu otevřít. A právě tato zkušenost – kdy vnitřní svět dítěte ožívá díky příběhům, rodičům, prarodičům i jevištní fantazii – je onou mnohovrstevnatou iniciací. Nejen do literatury, ale i do života.

Dmitrij Krymov: Tři mušketýři a já
Autor, režie, scéna a výtvarné řešení Dmitrij Krymov; překlad a dramaturgická spolupráce Ilona Smejkalová; dramaturgie Róbert Štefančík; kostýmy Irina Vorobeva, výprava Petr Vozněsenskij; světelný design Eugenijus Sabaliauskas; pohybová spolupráce Markéta Vajdová; supervize loutkových scén Jiří Kohout; supervize scén s šermem Petr Trojánek, Libor Vrba; supervize scén s akrobacií Michal Boltnar; výroba loutek Lukáš Kuchinka a Iva Zemanová.
Osoby a obsazení: Chlapec (Theodor Sláma); Babička (Veronika Lazorčáková); Máma (Markéta Děrgelová); Táta (Filip Kaňkovský); Mušketýři: (Zdeněk Piškula, Igor Orozovič, Pavel Neškudla a Filip Březina); Gardista (Michal Režný); Milady de Winter (Pavlína Štorková); Nápověda Eva Stanislavová a Hudebník (live improvizace) (Matyáš Keller).
Psáno z premiéry 29. května 2025.

📘 www.narodni-divadlo.cz