Scéna.cz 

Barbara Day, milovnice divadla

Babylon
Barbara Day, milovnice divadla, ale především svobody, a její životní putování za železnou oponu. Dramatický životní příběh plný neochvějné víry, že pravda a láska musí zvítězit. Připravili M. Růžičková a V. Hájek (Premiéra). Za zčásti romantickou, zčásti dobrodružnou anabází Barbary Day s žádostí o české občanství stála její celoživotní láska k divadlu, filozofie a s tím posléze spojená snaha pomáhat lidem v komunismu. Barbara se narodila jako třetí dcera anglikánského kněze a učitelky. Rodina žila v ocelářském Sheffieldu, kde otec dostal zchátralou faru, navíc v blízkosti znečištěné průmyslové části města.

Díky tomu Barbara nemá na své dětství nejlepší vzpomínky, ke kterým patří i to, že v Anglii fungoval válečný přídělový systém až do poloviny 50. let. S odstupem času k tomu však podotýká: „Považuji to za velkou výhodu oproti lidem, kteří vyrůstali v blahobytu a snadno se tak poddávají neštěstí. Každopádně jednou z mála mých velkých radostí byly tehdejší vánoční návštěvy dětských divadelních představení.“ První, byť nepřímý kontakt se světem za železnou oponou představovaly pro Barbaru události v Maďarsku v roce 1956, kterých byly plné anglické noviny a televizní zpravodajství, a především šokující setkání s maďarským uprchlíkem, který se tehdy v Sheffieldu objevil. Náklonost k divadlu ji přivedla k rozhodnutí stát se profesionální herečkou. Rodiče, sestry a příbuzné však představa, že spojí svůj osud s komedianty, děsila. Naléhali, aby raději nejprve vystudovala vysokou školu. Chtěla jim vyhovět a rozhodla se pro „úctyhodnou“ anglistiku, když ale na Univerzitě v Manchesteru ve stejnou dobu otevřeli katedru divadelní vědy, obratem se tam přihlásila. „Během studia jsem ovšem dospěla k závěru, že spíše než jako herečka bych se kvůli mé poněkud uzavřenější povaze mohla uplatnit jako inspicientka nebo dramaturgyně.“ V rámci studia se Barbara dostala na školní výlet do Itálie, na studentský divadelní festival. Na programu bylo také vystoupení studentů Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Na ty byli britští studenti, kteří se s herci z komunistické země nikdy nesetkali, obzvlášť zvědaví. „Kupodivu na nás nepůsobili jako zachmuření lidé, poznamenaní šedí života v socialismu. Odehráli skvělé představení na mnohem profesionálnější úrovni než ostatní soubory.“ Tehdejší vystoupení Mariána Labudy, Emílie Vašáryové a dalších Barbaru i její spolužáky doslova uchvátilo. Od té doby propadla československému divadlu a začala se podrobněji zajímat i o poměry v komunistických zemích. A začalo její prolínání československým prostorem. „S úřady jsem žádné potíže neměla, později jsem sice zjistila, že StB o mně vede svazek, ale nadšená dramatička se zájmem o propagaci zdejší kultury se jim spíš do krámu hodila.“ Drobounká stále typická anglická dáma Barbara i dnes vyučuje na DAMU, na HAMU a na English College, stále publikuje o české kultuře a překládá. Ve svém volnu nejraději brouzdá v uličkách Malé Strany a Hradčan, ráda krmí kačeny v pražské Stromovce, kam často chodí filozofovat se svou velkou kamarádkou vdovou po Ivanu Medkovi Helenou. Je nositelkou Řádu britského impéria‚ od prezidenta Václava Havla obdržela pamětní medaili za zásluhy.
Vysílání: 02.10., 12.05 hod., ČT2
Opakování: 04.10., ČT2., 06.10., ČT2., 07.10., ČT2