Scéna.cz 

Libuše Moníková: Mé knihy jsou drahé

České centrum Drážďany připravuje na 4. září 2008 vernisáž výstavy Libuše Moníková: "Mé knihy jsou drahé" (Meine Bücher sind teuer), kterou připravuje ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví k 10. výročí úmrtí spisovatelky. V rámci vernisáže hovoří historička Alena Wágnerová.

Na počátku sedmdesátých let emigrovala Libuše Moníková ( *1945 +1998 ) do Německé spolkové republiky a většinu svého tvůrčího období strávila v západním Berlíně. Ve svých prózách uchopila dvě velká témata: boj člověka s totalitním režimem, který si ho chce podmanit, a život emigrantů, kteří se potýkají s prostředím své volby a zároveň si chtějí udržet vztah k domovu. Na jejím díle je pozoruhodný způsob, jakým přenáší specificky české kulturní reálie do zahraniční literatury a jak své příběhy formuluje v cizím jazyce. V knihách Libuše Moníkové se prolíná několik médií, významnou roli v nich hrají hudba, film a literární tradice, jak ji utvářeli spisovatelé Franz Kafka, Jorge Luis Borghes a Arno Schmidt. Výstava seznamuje návštěvníka s dílem a cestou Libuše Moníkové k povolání spisovatelky. Potrvá do 24. října 2008.

Libuše Moníková (1945 – 1998)
Dětství a mládí prožila v pražské čtvrti Dejvice, dětská léta na dvorcích, dospívání pak, jak o sobě tvrdila, v setmělých kinosálech. Přestože by si rodiče přáli, aby se stala po matce zdravotní sestrou, a ona sama nejspíše toužila po filmové režii, osud a vliv její gymnaziální profesorky němčiny ji zavedl na filosofickou fakultu, obor germanistika a anglistika.

Těsně před odjezdem na univerzitu v Göttingenu, kde získala roční stipendium, se udály dvě věci, které ovlivnily její život – smrt matky a sovětská invaze. V Německu pak potkala svého budoucího muže a kdyby se nepřihodily zmíněné události, jistě by se oba přestěhovali do Čech. Věnovala se pak především psaní. Její nejznámější román Fasáda (Die Fassade: M.N.O.P.Q. 1987 v mnichovském nakladatelství Hanser, česky poprvé v Sixty-Eight Publishers 1991) se odehrává v době normalizace v Čechách na litomyšlském zámku. Byl sice přeložen do češtiny (překl. Jana Zoubková), ale ještě nevyšel. Česky byla vydána pouze kniha Treibeis (1992) pod názvem Ledová tříšť (Hynek 2001, přeložila Renáta Tomanová) a Eseje o Kafkovi (v Nakladatelství Franze Kafky 2000, přeložil Petr Dvořáček, čtyři studie jsou výběrem ze sbírky esejů Schloss, Aleph, Wunschtorte). Dále napsala romány Eine Schädigung (Újma, 1981), Pavane für eine verstorbene Infantin (Pavana za zemřelou infantku, 1983), Die verklärte Nacht (Zjasněná noc, 1992) a fragment Der Taumel (Závrať, 2000), a sbírky esejů: kromě zmíněné Schloss, Aleph, Wunschtorte (1990) také Prager Fenster (1994).