Scéna.cz 

Listopad 1989 v pražských ulicích

Muzeum hlavního města Prahy pořádá v hlavní budově muzea Na Poříčí 52, Praha 8 výstavy Listopad 1989 v pražských ulicích a Praha 1989 – cesta ke svobodě. U příležitosti 30. výročí listopadových a prosincových událostí roku 1989 pořádá Muzeum hlavního města Prahy dvě výstavy, které návštěvníkům přiblíží průběh, aktéry i souvislosti přelomových událostí naší novodobé historie. Listopad 1989 autoři: Mgr. Tomáš Dvořák, Mgr. Renáta Kalašová Výstava představuje prostřednictvím plakátů, letáků, fotografií a filmových záběrů průběh listopadových a prosincových událostí roku 1989 v Praze. Přibližuje návštěvníkům hlavní události a jejich aktéry, kteří byli tomuto dějinnému okamžiku přítomni a aktivně se podíleli na demontáži totalitního politického systému, jemuž před třiceti lety dominovala Komunistická strana Československa.

Ve zkratce ale provází i desetiletími předcházejícími. Začátek je věnován událostem října a listopadu 1939. Dobové fotografie připomínají mohutné demonstrace proti německé okupaci 28. října 1939 v pražských ulicích, pohřeb studenta lékařství Jana Opletala 15. 11. 1939 a následné uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Právě kvůli nacistické represi vůči českým studentům (a zejména pražským vysokoškolákům) byl 17. listopad ustanoven jako Mezinárodní den studentstva. Padesát let poté, 17. listopadu 1989, vyšli studenti pražských vysokých škol do ulic, aby si připomněli výročí nacistické represe a zároveň demonstrovali za změnu režimu, který se nejen jim z mnoha důvodů protivil. Oprávněně ho vnímali jako neudržitelný. Díky fotografiím z průvodů studentů z Albertova na Národní třídu, demonstrací z následujících dnů, dokumentaci studentské stávky i vzniku Občanského fóra a rovněž díky dobovým plakátům (často rukodělným originálům) si návštěvník udělá obraz o dění v Praze před třiceti lety. Architektonické řešení výstavy přináší navíc „průhled“ československými dějinami ve druhé polovině 20. století. Iluzivní náznaky s využitím velkoformátových fotografií připomínají opakované potýkání se s totalitami, proměnu osvoboditelů v okupanty i normalizační každodennost v podobě všudypřítomných podchozích lešení proti padající omítce. Závěr zdánlivého historického bezčasí ignorujícího mezinárodní realitu představuje náraz na hradbu štítů pohotovostního pluku VB na Národní třídě a přechod návštěvníka doprostřed nejmohutnějších demonstrací na Letenské plání 25. a 26. 11. 1989. Jejich podmanivou atmosféru navozuje panoramatická kruhová fotografie. Vedle celkového vhledu do časů listopadu 1989 získá návštěvník výstavy povědomí i o řadě detailů. Kupříkladu prostřednictvím zvětšených dobových plánů Prahy s vyznačením klíčových míst studentského pochodu i následujícího dění ve dnech sametové revoluce. Výrazným fenoménem výstavy jsou také ukázky tehdejšího zpravodajství – domácího i zahraničního. Součástí výstavy jsou i snímky z osobních sbírek Pražanů, kteří reagovali na nedávnou výzvu muzejních pracovníků, aby se podělili o svou dokumentaci vzrušeného dění v metropoli před třemi desítkami let. Vedle dvojrozměrných exponátů jsou na výstavě zastoupeny předměty spojené se zásadní činností listopadového převratu – šíření objektivních informací. Na výstavě je prezentována i nová akvizice Muzea hl. m. Prahy, a to Sítotisková přenosná souprava „Greif“, používaná k tisku letáků. Dárce předmětu a jeho uživatel v roce 1989 Ing. arch. Petr Krajči jej charakterizoval takto: „Tyto soupravy vyráběla v meziválečném období firma Justin Löschler, sídlící v Panské ulici na Novém Městě. Sítotiskový rámeček s válečkem, uložený v dřevěném kufříku a lehce přenosný, se používal v listopadu a prosinci 1989 pro tištění nejrůznějších letáků a dříve těžko dostupných textů, například úplného znění Charty 77a petice Několik vět, prohlášení kardinála Tomáška k věřícím, Občanského fóra, studentů nebo Občanského fóra (architektů), předchůdce vznikající Obce architektů. Všechny texty bylo nutné nejdříve přepsat na cyklostylové blány, nicméně touto jednoduchou technologií vytiskli studenti Fakulty architektury ČVUT a další dobrovolníci i několik tisíc letáků. Díky jednoduché obsluze měla souprava větší výkon než xerox, protože se nemohla zaseknout. Vytištěné letáky formátu A4 bylo potřeba dosoušet na šnůrách, natažených v místnostech dočasně obsazené restaurace Svazu architektů v Letenské ulici na Malé Straně.“