zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dvakrát Bournonville v Národním divadle

Z inscenace baletu La Sylphide/Napoli

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V sobotu 10. května měli diváci Národního divadla v Praze možnost vidět dvě poslední představení v této sezóně (odpolední a večerní) baletů La Sylphide/Napoli. Autentickou podobu romantického díla přijel do Prahy osobně nastudovat ředitel Královského dánského baletu Frank Andersen se svými spolupracovníky Evou Kloborg a Anne Marie Vessel Schüter. Pro inscenaci (a zvláště pro zachování její původnosti) je určující nejen choreografie, ale i výprava Mikaela Mebye s využitím celé škály romantické divadelní a iluzi vyvolávající mašinérie. Obě představení dirigoval Sergej Poluektov, divadelní orchestr hrál víceméně čistě bez větších zakolísání.

Choreografie, která je založena na původních krocích, allegrových vazbách, rychlé práci nohou, „batýrování“ a neméně důležité pantomimě, je jistě pro baletní soubor Národního divadla novou příležitostí. Nutno podotknout, že se s ní tanečníci vypořádali velmi dobře a podali přesvědčivé výkony nejen v sólových, ale i sborových úlohách.

Obě představení uvedená v jednom dni přímo sváděla k porovnání představitelů jednotlivých hlavních postav. Jako Sylphida se představila nejdříve Ivanna Illyenko, která své víle vdechla křehkost, éteričnost a spíše melancholickou zasněnost. Naopak Nikola Márová si evidentně roli Sylphidy užívala a dokázala více zapojit mimiku, působila roztomile v lehkých skocích a krokových variacích. Pojetí Jamese však bylo diametrálně odlišné. V odpoledním představení jím byl první sólista Národního divadla Alexandre Katsapov. James je v jeho pojetí zralým a v lásce spíše zdrženlivým mužem. I když je Alexandre Katsapov po technické stránce naprosto výborný, přece jen celkové interpretaci Jamese k dokonalosti něco chybělo – snad právě ono větší vyjádření vášně k Sylphidě. Temperamentní Matěj Urban podal svého mladičkého Jamese jako naivního hošíka, který si se Sylphidou doslova pohrává a je na rozpacích, zda se rozhodnout pro ni nebo Effy. Ona naivnost pak vrcholí při scéně, kdy přijímá od Madge růžový závoj, který mu má pomoci Sylphidu získat. Zde má – pro uvěření situace - opravdu větší výhodu mladý tanečník, před zralým a zkušeným mužem. Matěj Urban upoutá vysokými skoky a dobře zvládnutou technikou. Jisté rezervy má však ještě ve výrazu. Nicméně celkově lze říci, že obě obsazení hlavních rolí byla vynikající a přesvědčivá ve ztvárnění striktně určené choreografie.
Neméně významnou postavou je čarodějnice Madge. Tu poprvé tančil Igor Žukov, který se vcítil do démonické role uražené zlověstné stařeny stejně tak jako Michaela Černá o něco jemnější v gestech. Postavu Effy, snoubenky Jamese, kterou ale nakonec získá Gurn byla Nela Čelišová a Zuzana Šimáková. Gurnem byl skvěle technicky i herecky disponovaný Jiří Waňka, přesný v interpretaci dobové pantomimy. Totéž se týká i Petra Strnada.

Po tragickém konci Sylphidy následovalo provedení třetího jednání z baletu Napoli. To předvedlo rozjásanou atmosféru lidové italské svatby plné optimismu tak charakteristického pro Bournonvillův tanec. Vynikající výkony podali živelný Mattia Mantellato s Adélou Pollertovou a opět Matěj Urban s Klárou Kutilovou v rolích Gennara a Teresiny. Ale ani další členové souboru se neztratili a s plným nasazením zatančili Pas de six, tarantellu, pánské variace i variace tří dívek, to vše v kostýmech Deirdre Clancy. Finále baletu má spád a svůj prostor v něm dostaly i děti z baletní přípravky.

Národní divadlo má díky baletům La Sylphide a Napoli na repertoáru velmi přitažlivý titul romantického klasického repertoáru, který rozhodně stojí za jeho návštěvu. Nejen díky výborným tanečním (a v prvních dvou třetinách) i hereckým výkonům, ale i přitažlivou a vděčnou výpravou, kterou jistě potěší diváky různého věku.

La Sylphide/Napoli. Choreografie: August Bournonville, nastudování: Frank Andersen, Eva Kloborg, Anne Marie Vessel Schlüter, dirigent: Sergej Poluektov, scéna a kostýmy: Mikael Melbye. Psáno z repríz dne 10. května 2008.

2.6.2008 21:06:31 Tomáš Lehotský | rubrika - Recenze