zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Festival Tanec Praha - domácí produkce

Same Same

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Tanec Praha 2019 ve druhé polovině Festival Tanec Praha 2019 se v tomto týdnu přehoupl do druhé poloviny. Kolem tohoto zlomu se v programu nakupilo hned několik domácích produkcí. 9. června to bylo například představení Guide Věry Ondrašíkové, které bylo oceněno už na České taneční platformě 2016, 10. června dopoledne dlouhodobě populární představení pro děti Karneval zvířat Báry Látalové a spol. NetHovor 19. 6. od 17:00 hod, ve večerní sekci Pli Viktora Černického a 11. června Same, Same sice v režii Francouzky žijící v Belgii Karin Ponties, která se ale už stala díky častým koprodukcím součástí naší taneční scény.

V Same Same, za něž získala zvláštní ocenění mezinárodní poroty na České taneční platformě 2019, spolupracuje s Terezou Ondrovou – za toto představení vyhlášenou nejlepší tanečnicí roku na ČTP 2019 a Petrou Tejnorovou.
K dílu našla formální inspiraci v němých groteskách Bustera Keatona, ale lze v něm hledat i leccos z aktuálních témat, z problémů současných lidí, jako je např. honba za nedostižným ideálem prezentovaným v médiích nebo snaha získat uznání a přátelství druhých za každou cenu. První z protagonistek, malá nervózní dívka, asi neoplývá velkým sebevědomým, musí si proto dodávat odvahu různými siláckými pózami a výkřiky, aby obstála při setkání se svým vzorem (svou nadřízenou?), vysokou sebejistou dámou, které se po celou dobu snaží připodobnit a zavděčit. Prostředí naznačuje recepci nějaké firmy - dění se točí kolem černobílého recepčního pultu, který se mění ve skladiště nebo schodiště, prostor je osvětlen zavěšenými bílými lampami (připomínající hornické kahany) a obě ženy jsou oblečeny do tmavých byznys kostýmků a černých lodiček s vysokými podpatky. Takto procházejí různými epizodami, od pochodu a běhu okolo scény, přes stolování, výstupu na schody po jízdu na rotopedu, provádějí různé poskoky, záklony a ekvilibristické přesuny na podlaze, aniž by ztratily příliš ze své úpravnosti a vymkly si nohu. Možná ještě více komická a obdivuhodnější než sa motné „jednání“ je „neverbální komunikace“, hra výrazů, tady jako kdyby obě chtěly přesně kopírovat hvězdu němé grotesky. Velký vzor se občas zachová velmi nevypočitatelně a pro obdivovatelku je opravdu těžké nějak vhodně zareagovat. Nakonec ale její úsilí nevychází naprázdno a sympatie se dostaví.

12. červen patřil opět zahraničním účastníkům festivalu Barbaře Matjevič z Chorvatska a Giuseppe Chicovi z Itálie a jejich minimalistickému projektu Forecasting. Jedinými aktéry tohoto neobvyklého útvaru jsou performerka a počítač. Na display notebooku se objevují ukázky z amatérských videí na YouTube a nahoře nad scénou běží český překlad anglického slovního doprovodu. Performérka dotváří dění na obrazovce svým tělem a propojuje tak tento a virtuální svět do neurčité reality, která ale může být pro mnohé lákavější než skutečnost. Videa se týkají nejrůznějších záležitostí, může to být návod na výměnu disku na počítači nebo zavazování tkaničky a kravaty, příprava jídla ale i fungování hlasivek sugerujících vaginu, relaxační techniky atd. Téma není uvedeno ani dokončeno, střihem naskakují bez logických souvislostí další a další a performerka se bleskově přizpůsobuje a přesunuje notebook a rozvádí gesta a pohyby. Jde o velmi zvláštní a až fascinující podívanou, která ale má i hlubší podtext. Poukazuje na svůdnost ale i povrchnost a prázdnotu mnohých obsahů virtuálních světů, na povrchnost a prázdnotu tvůrců i „čtenářů“ těchto obsahů.

www.tanecpraha.cz

17.6.2019 22:06:20 Helena Kozlová | rubrika - Recenze