zvláštní poděkování
Erika Stárková: Nemám ráda nakrokované situace...
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekV letošní premiéře Studia Dva Tichý hlas si vedle Zuzany Bydžovské velmi dobře vede mladá brněnská herečka ERIKA STÁRKOVÁ. V budoucnosti o ní určitě ještě hodně uslyšíme, a možná, že nejen v oblasti herectví, ale i zpěvu. O jejích kvalitách se ostatně můžete přesvědčit sami při představeních Tichého hlasu ve Švandově divadle.
Sportu a muzice jsem se věnovala díky rodičům.Táta byl a je dodnes velký sportovec tělem i duší. Už když jsme byly se setrou malé, vedli nás rodiče ke sportu. V létě jsme podnikaly výlety na kole a v zimě jsme za domem nasadily běžky a zdolávaly Vysočinu. Celou základní školu jsem chodila na hodiny klavíru a hrála na flétnu. Vlastně jsem na hudbě vyrostla. Každé léto jsem jezdila na hudební tábory. S rodiči jsme navštěvovaly přátele a tam se sedělo u ohně,zpívalo a jedlo, pak táta se strejdou vytáhli kytary a banja a zpívalo se až do ranních hodin. Když jsem končila základní školu a měla se rozhodnout, kam napsat přihlášku, věděla jsem, že jakákoliv škola, kde budu muset sedět denně osm hodin, mě na místě zabije. Potřebovala jsem pohyb a hudbu. Tak vznikla myšlenka jít na Konzervatoř. Tak jsem podala přihlášku na brněnskou Konzervatoř, udělala přijímací zkoušky a prožila tam krásné čtyři roky.
Sice jsem už na Konzervatoři hostovala v ND Brno ,ale nabídku na angažmá jsem nedostala,vlastně jsem se o to ani nepokoušela. Byla jsem rozhodnutá , že chci ve studiu herectví pokračovat dál a tím si ještě prodloužit studentská léta.
Ještě jsem toho tolik nenahrála, abych se mohla ohlédnou za rolemi a říct, na jakou nejraději vzpomínám. Ale přesto musím zmínit pani profesorku Marianu Štěpitovou,která s námi na konzervatoři na základě dochovaných písemných materiálů z 2.sv.války-terezínského ghetta vytvořila představení(Divadlo za komínem),které jsme hrály k památným dnům 60. výročí prvních transportů , v půdním prostoru Magdeburských kasáren- tedy přímo v místech, kde se za války odehrávaly divadelní a kabaretní představení v Terezíně. Když jsme se klaněly,dívaly jsme se do očí těm, kteří přežily Terezín. Byl to pro mě velmi silný a bolestný zážitek.-Co je divadlo mého srdce?-.…Je to pro mě proces zkoušení kdy se jedná o společnou práci a nikdo nevybočuje z řady včetně režiséra. Nemám ráda nakrokované situace a podle nich se vždy na milimetr řídit. Mám ráda, když Vám dá režisér volnost a svobodu , ale přitom oba znáte mantinely ve kterých se pohybovat. Musí mít všichni tu správnou chuť k dílu a navzájem si přát – TO DOBRÉ !!! To pak vzniká divadlo a jste schopni zkoušet bez pauzy od rána do večera a je Vám jedno jestli hrajete na malé nebo velké scéně.
Ráda hraji v Redutě na zelném trhu představení Osiřelý západ, kde hraji dívku jménem Girleen ( práce na této inscenaci s panem Lubomírem Vajdičkou byla krásná a dodnes na to vzpomínám ) a druhým představením jsou Služky od Jeana Geneta, kde hraji Kláru se svou kolegyní Klárkou Apolenářovou-vždycky jsme po představení hrozně zpocení, protože hodinu a půl neslezeme z jeviště. Tak si dáme náš pravidelný rituál- sprchu a pak jdeme na víno. Strašně ráda jsem hrála na JAMU se svými spolužáky představení v divadelním studiu Marta, které s námi připravil hostující ruský režisér Rodion Ovčenikov. Když už mluvím o JAMU musím ještě zmínit Lucii Repašskou studentku režie,která se mnou vytvořila monodrama na cikánské motivy-to jsem hrála také moc ráda. A co se týká mého přání, co bych si ráda zahrála – je ještě jednou stát sama na jevišti a hrát monodrama ,které by mi někdo ušil na míru !
Nemohu říct co mám raději jestli klasiku nebo moderní věci. Mám ráda role na kterých se herec učí, které vás posouvají dál. Když je to postava, která vám nedá spát a nutí vás abyste se o ni zajímal tak daleko dokud nepochopíte její myšlenkové pochody.
Přišla na konkurz , odříkala monology a zazpívala.
To jaká podle mě hrdinka je a jak jsem si ji charakterizovala-je to co se snažím hrát v průběhu inscenace na jevišti.
Takovou zkušenost , že by byla matka alkoholička ze svého okolí nemám,ale vím o pár konfliktech matky s dcerou. Já se vůči své mamince cítím naštěstí úplně jinak než hrdinka Tichého hlasu. Nikdy jsem si naštěstí nic takového nemusela zažít. Moje maminka se chová tak, jak by se měla chovat každá správná maminka ke svým ratolestem- S LÁSKOU ,PÉČÍ A UŠLECHTILOU VÝCHOVOU!!!
Pamatuji . A dost živě. Měla jsem tak obrovskou trému, že mi vynechával a přeskakoval hlas.
Tak jak jste to napsala.
Smutná až tragická.
Neviděla. Nemám ve zvyku dívat se na film,když studuji roli,může vás to velmi silně ovlivnit. Ráda si na to přicházím sama.
Rozhodně může,ale nevím jestli je to v pořádku. Podle mě by měly děti mít vůči rodičům respekt, a když si k sobě všechno dovolí přes míru,tak se maže vztah rodič a dítě a to pro výchovu není správné.
Jsem ráda , že mám tu možnost hrát její dceru a ona mě matku.
No Patrik je prostě ČUPR KÁRA!!!!!
TIP!
Časopis 16 - rubriky
reklama
Časopis 16 - sekce
HUDBA
Steven's vydávají nadupaný živák z Blues Alive
Audio i video záznam živého koncertu z mezinárodního festivalu Blues Alive vydávají vítězové soutěže Blues Ape celý článek
OPERA/ TANEC
Pucciniho Vlaštovka zabarvená do stylu art deco
Pozdní dílo italského skladatele Giacoma Pucciniho Vlaštovka se na prkna Metropolitní opery v New Yorku vrací celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Pavel Forman vystavuje v DOXu
Výstava TransForman představuje v DOXu tři desítky nejnovějších prací malíře Pavla Formana z let 2021–20 celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno
zvláštní poděkování