Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Milan Hein: Sázím na dva instinkty

autor: archiv

Principál malého pražského soukromého divadla Ungelt, které se může chlubit tím, že má téměř nepřetržitě vyprodáno, nezahálí ani v létě. Naopak - letos načne už čtvrtou sezónu na Letní scéně na Novém světě.

Hry, které uvádíte v Ungeltu, si sám vybíráte. Jak?
Sázím na dva své instinkty, herecký a divácký. Herecký, protože původně jsem herec, takže když si text přečtu a mám pocit, že to herce strhne, tak o tom nepochybuju. Druhý divácký, takže když mě něco jako diváka zaujme, mám pocit, že to musí zaujmout i jiné.
Každoročně to beru jako loterii - vybrat z těch desítek her, které ročně přečtu, dva tituly, které budou mít v Ungeltu premiéru. To pak sázím na své dva instinkty. je pravda, že teď už to mám ulehčené tím, že každý titul hledám naprosto konkrétně pro jednoho z našich šesti herců, se kterými spolupracujeme pravidelně – tj. Alena Vránová, Vilma Cibulková, Chantal Poullain, Miroslav etzler, Oldřich Kaiser a Milan Kňažko.

Vy ten okruh herců příliš nerozšiřujete, že?
Základ zůstává, a vždy přibereme někoho, kdo nám do konkrétní hry sedí. Teď jsme přibrali Martina Štěpánka a Viléma Udatného, na podzim se představí obrovský talent Helena Dvořáková, která bude hrát s Miroslavem Etzlerem.

Vyhovuje vám role principála, nebo jste uvažovat i o tom, že byste si znovu zahrál nebo něco zarežíroval?
To druhé nevylučuju, pokud budu živý a zdravý, protože tituly vybírám, vytvářím je, jsem tu nejvíc doma – ostatně jsem tu už třináctý rok. Ale hrát už nechci. Musím přiznat, že odchod z herectví byl pro mě bezbolestný. Považuju za strašně úlevné, že ctižádost principálská umrtvila ctižádost hereckou, protože myslím na divadlo jako na celek, a nemyslím na ně v tom kontextu, co bych si chtěl zahrát já. Jsme přesvědčený, že k herecké mentalitě patří potřeba obstát v roli, kterou jsem dostal, abych dostal roli další. Protože herec každou novou rolí musí dokázat, že je práv toho, aby dostal roli další. Je to životní boj o uplatnění. A ředitel sedí na zadku ve své ředitelně může si vybírat, kdo by mu to nejlépe zahrál a nejlépe zrežíroval. Což je pro mě dnes zajímavější, protože ten herecký boj o roli tím odpadá, důležitý je výsledek, ne osobní ctižádost.

Máte pocit, že děláte „umění“?
Myslím, že divadlo Ungelt je takový mezní tyjátr, jsme komerční divadlo, protože jsme soukromá scéna, a musíme se uživit. Přesto doufám, že jsme poetikou divadla i komorností kumštýřský stánek. To je můj názor. Než jsem si otevřel své divadlo, projel jsem kus světa, abych viděl jak to funguje. Takže podle mého je u nás ta síť souborových divadle předimezovaná, to nikde jinde neexistuje. Takže se domnívám, že by stačilo mnohem méně souborových divadel. Je to otázka k dlouhé diskusi, ale takovýhle je ve zkratce můj názor.

Co letos diváci uvidí na Letní scéně?
Ve dnech 10. června do 5. července úspěšnou hru Richarda Alfieriho Šest tanečních hodin v šesti týdnech s Chanla Poullain a Oldřchem Kaiserem, pak to bude premiéra na Letní scéně Láskou posedlí Sama Sheparda s Vilmou Cibulkovou a Miroslavem Etzlerem v hlavních rolích, Na počátku srpna to bude série koncertů Marty Kubišové a jejích přátel. Letos se nám kromě Václava Neckáře, Karla Gotta, Petry Janů, Richarda Krajča a Lucie Bílé podařilo získat také Hanu Hegerovou, která na otevřené scéně jinak nerada vystupuje. A ve dnech 11. - 23. srpna to bude hra Ledňáček s Alenou Vránovou, Františkem Němcem a Petrem Kostkou.

5.5.2008 23:05:55 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!