zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Figarova svatba v Divadle Na Vinohradech

Z inscenace Figarova svatba

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V této sezóně Divadla Na Vinohradech se po žánrově nezařaditelné Adině a sérii dvou temných titulů Čechovovu Višňovém sadu a Horváthově Na krásné vyhlídce objevil konečně titul komediální, ve kterém herci navíc museli prokázat své pohybově taneční umění. Je to Figarova svatba Pierra Beaumarchais, která se za zdejší jeviště vrátila přesně po padesáti letech.

Ačkoliv původní Figarova svatba byla činohrou, a to činohrou, která fatálně zasáhla do dějin Francie před Velkou francouzskou revolucí (buřičský monolog Figara protestující proti zvůli hraběte Almavivy se stal symbolem protestu nově se formujícího měšťanského stavu proti pyšným dvořanům), více proslula Mozartova stejnojmenná opera. Čas od času ale znovu na jevištích dojde i na stařičkého Beumarchaise...

Jistá aktuálnost zůstává v druhém plánu (vždyť i dnešní mocní vykazují mnohé známky zpupnosti, nad níž se ale povýtce ve skutečnosti zdravým selským rozumem příliš nezmůže). Naštěstí v pohádce je to jinak, a tak komické situace točící se především kolem milostných záměrů, zklamání i radostí, jsou záminkou k příjemné zábavě, úsměvu a někdy i smíchu. Režisér Radek Balaš už má na Vinohradech za sebou jednu úspěšnou zkušenost – muzikál Donaha. Ke spolupráci si tentokrát přizval Ondřeje Brouska (nikoli jako herce, ale jako hudebníka) a je to právě hudba (jak původní, tak i citovaná z notoricky známých klasických i moderních melodií), která spoluurčila směr, jakým se bude inscenace ubírat. Hudba ovšem není (většinou) podkladem pro zpěv, ale spíše podkresovou vedoucí linkou, která proměňuje rytmus inscenace. Největší důraz je ovšem kladen na hereckou akci silně stylizovaných postav, a nezanedbatelnou roli hraje také půvabně rozpohybované choreografie s nezbytnými vizuálními gagy. Volba Jiřího Dvořáka pro roli Figara byla trefou do černého. Hraje ho s lehkou nadsázkou, ironií i půvabem a jeho pohybové kreace jsou doslova okouzlující. Už jen scéna , kdy holí hraběte Almavivu ve víru Brahmsova Uherského tance, by stála za podrobnější studium. Zuzanka Andrey Elsnerové má v sobě křehký půvab, ale i nezlomnou ženskost, která se vyrovná s nejednou pastí, které na ní mužské pokolení nastrojí. Společně s hraběnkou Jany Malé si tanečně i pěvecky doslova zařádily ve společné scéně, kde vymýšlejí intriku proti proradnému hraběti. Vyřádil se ovšem i Svatopluk Skopal jako hrabě Almaviva, který dokáže udržet správnou rovnováhu mezi vážností a nadsázkou své postavy. Do žánru postaviček, které na jedné straně přiznaně čerpají z typů komedie dell´arte, na druhé straně z komiksů, se s různou mírou spěšnosti trefili i další herci (nejlépe Martin Zahálka jako učitel hudby či Petr Kostka v roli soudce). Figarova svatba, i přes svůj lehce lechtivý příběh, je představením pro rodinné publikum. Plyne lehce, příjemně a čistě.

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais : Figarova svatba
Režie Radek Balaš; dramaturgie Klára Novotná; scéna David Marek; kostýmy Jolana Schofieldová - Izbická a hudba Ondřej Brousek.
Divadlo Na Vinohradech

5.5.2008 23:05:39 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Sum 41 - Heaven: X: Hell

Přebal alba

Zakládajícími členy skupiny Sum 41 jsou zpěvák a kytarista Deryck Whibley, kytarista Dave Baksh, baskytarista celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Oceněné drama Píseň jmen

Píseň jmen

Píseň jmen
Tim Roth a Clive Owen jako přátelé, do jejichž dětství vstoupila druhá světová válka. Oceněné ka celý článek

další články...