Scéna.cz 

Divadlo v Dlouhé uvádí Vegetariánku

Třetí novinkou 30. sezony Divadla v Dlouhé je jevištní adaptace románu korejské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Han Kang VEGETARIÁNKA. V dramatizaci Matěje Samce ji připravila režisérka Kamila Polívková s dramaturgyní Terezou Marečkovou, scénu, lighting design a video navrhl Antonín Šilar, kostýmy Karolína Konvička Srpková, hudbu složil Jonatán Pastirčák a Aid Kid. Hrají Veronika Lazorčáková, Matyáš Řezníček a hostující Jiří Spišák.

K volbě titulu uvádí dramaturgyně Tereza Marečková: „Román Vegetariánka jihokorejské spisovatelky Han Kang nás hluboce zasáhl a pojali jsme velkou touhu a zvědavost, jak by se mohl proměnit v jevištní tvar. Zdálo se nám, že k tomuto procesu bude nejlepší spolupracovat s Kamilou Polívkovou, která vytváří introvertní, snové inscenační světy.“ Tento předpoklad potvrzuje sama režisérka Kamila Polívková: „Věděla jsem hned od prvních stránek, že je to určitě skvělý materiál pro mě, protože mě zajímají vnitřní světy postav, které se ocitají na nějaké hraně nebo v nějaké hraniční situaci. Zajímá mě, co je pod povrchem, co je skryto pod různými ´viditelnými´ vrstvami existence. Zajímá mě člověk a jeho vnitřní krajina. Tam pátrám nejradši. A čím neprobádanější terén, tím dobrodružnější cesta.“

Autorem dramatizace románu je Matěj Samec, který zvolil tři perspektivy či paralelní světy tří postav – manžela, švagra a sestry titulní postavy. „Rozhodli jsme se, že hlavní hrdinka příběhu Jonghje, která se rozhodne přestat jíst maso, nebude v naší inscenaci vystupovat jako postava, resp. ne jako postava, kterou vidíme na jevišti, ale kterou vnímáme a zhmotňujeme skrze vyprávění tří jiných postav, které jsou s ní v blízkém osobním vztahu,“ upřesňuje režisérka Kamila Polívková.
Tereza Marečková dodává: „Důležitý motiv v románu je sen, a to jak konkrétně, protože hlavní postavě se zdál sen, který inicioval celou její proměnu, tak i formálně, protože inscenace pracuje s tím, že se různé časové a prostorové roviny a symboly mohou právě v našich snech propojovat a otevírat svoje další hlubší významy. Proto jsme dali inscenaci podtitul jevištní sen.“
V inscenaci je použita projekce, živá kamera a také speciální objektiv, kterým se podle režisérky „můžeme dostat doslova do hloubky věcí. A vlastně to dostávání se do hloubky věcí je jeden z podstatných rozměrů celé inscenace.“

Na otázku, kudy vede hranice mezi specifickou korejskou kulturou a univerzálním příběhem, který chce inscenace Vegetariánka vyprávět, Kamila Polívková odpovídá: „Ten román je tak mezinárodně úspěšný možná právě proto, že se v něm řeší univerzální témata, i když jsou zasazena do jiného kulturního kontextu. Je fascinující, jak se právě prostřednictvím umění můžeme potkávat. Je to příběh o vzdoru, o odmítnutí struktur, které člověka zbavují vnitřní svobody, je to o bolesti, kterou způsobujeme sobě i druhým, o strachu a překonávání strachu, o schopnosti jít až za hranu, aby člověk našel sám sebe. Je to cesta temným lesem, která ale nevede do tmy – vede k naději.“