Scéna.cz 

Zemřel režisér Jan Borna

Jan Borna (*25. 8. 1960 – †16. 1. 2017)
Režisér a básník Jan Borna, umělec pozoruhodného vidění, odešel navždy po dlouhé kruté nemoci, roztroušené skleróze. Patří k těm, kdoí zanechali v dějinách českého divadla přelomu tisíciletí velmi výraznou stopu. Byl jedinečný, a tedy neopakovatelný, na druhé straně jako dlouholetý pedagog alternativní katedry DAMU (jejíž nový porevoluční program spoluzakládal) ovlivnil mnohé režiséry dalších generací. Bornova osobnost se formovala v letech totality, a mnohé z něj vyrůstalo ze vzdoru a hněvu proti režimu.

Nicméně, měl štěstí, že na své cestě potkával mnohé spřízněné osobnosti, ať už to byli generačně spříznění režiséři, s nimiž vytvořili na konci 80. let Volné spojení režisérů nebo Jaroslav Dušek, s nímž založili soubor Vizita. Navzdory tomu, že od roku 1993, tedy podstatnou část svého profesního života, Borna bojoval s nemocí, která svazovala a ničila jeho tělo, jeho nápady a fantazii naštěstí nezastavila. A tak může vzpomínat nejen na jeho neobyčejně zajímavou osobnost, ale také na množství kultovních inscenací, které vytvořil nejen v hradeckém DRAKU (mj. skvělá one-man show Mystéria Buffa), ale především v pražských divadlech – právě jeho ročník studentů herectví stál u kořenů dnes už legendárního Dejvického divadla a následně Divadla v Dlouhé. Dnes už dospělé děti jistě nezapomenou na iniciační inscenace Jak jsem se ztratil nebo Kdyby prase mělo křídla, dospělí si zase připomenou svižné a vtipné kabarety (Kabaret Vian-Cami, Kabaret Prévert-Bulis, Kabaret Kainar – Kainar). Borna byl součástí talentované vlny tvůrců, z nichž mnozí vzešli z amatérského podhoubí a už před rokem 1989 na sebe upozornili ve Volném spojení režisérů. To jsou ovšem jen střípky bohaté a pozoruhodné Bornovy divadelní práce…

Jan Borna se narodil 25. srpna 1960 v Příbrami, i když po celý život byl Pražák. Po gymnázium vystudoval nejprve na Filozofické fakultě UK teorii kultury (1983) a dva ročníky divadelní vědy, poté režii na DAMU (1988), kde se hned vzápětí začal podílet na novém formování katedry alternativního a loutkového herectví. Vedl zde ateliér herectví v letech 1990-2010, a právě z jeho ročníku vzešel základ později slavného souboru, který formoval počátky Dejvického divadla a poté Divadla v Dlouhé. Bornovy byly vždy blízké principy tvorby malých studiových scén a to, čemu se dnes říká „představení pro rodinné publikum“. Inspirovat fantazii v dětem a probouzet hravost v dospělých, to byly devizy, které zvládal tak, jako žádný jiný tvůrce jeho generace. Ve své profesní kariéře začínal v letech 1985–1986 v brněnském HaDivadle, v letech 1987–1990 byl členem Volného spojení režisérů, a v období 1989–1992 režíroval v loutkovém divadle Drak v Hradci Králové (zde také prožil „revoluci“). Poté přešel do Prahy, kde působil v letech 1991–1992 v nově koncipovaném Labyrintu, transformovaném z Realistického divadla. Od roku 1993 byl po tři léta uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla v Praze. V té době rovněž působil – jako autor i jako herec - s Jaroslavem Duškem v netradičním divadelním souboru Vizita. V roce 1996 přešel se svými někdejšími studenty do Divadla v Dlouhé, kde působil dvacet let, až do své smrti (v posledních letech, kdy mu tělesný handicap nedovoloval, plně se účastnit procesu zkoušek, s ním na režiích spolupracoval Miroslav Hanuš).
Mezi Bornovy nejznámější inscenace patří jíž zmiňované hity pro rodinné publikum Kdyby prase mělo křídla a Jak jsem se ztratil, a také celý cyklus kabaretů. Byly však i inscenace pro dospělé, mj. Oněgin byl Rusák nebo Naši furianti. V době, kdy už byl upoután na vozík, hodně psal básně. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo sbírky Malé prosby a Veselá čekárna, v nakladatelství Dybbuk vyšly další: Krajina nad parapetem, Na dosah, O lásce a o ničem a nejnověji Psáno očima. Právě poslední citovaná sbírka měla být za přítomnosti autora pokřtěna v Divadle v Dlouhé v neděli 22. ledna. Ale Jan Borna už se toho nedožil. Zemřel 16. ledna 2017. V paměti divadelníků a diváků ale zůstane, stejně jako v historii českého divadla zůstane jeho nesmazatelná stopa.